Totes Gebirge 2009 - .: Artie :.

Vyrážíme v sobotu 23.5. v 3:00 z Jihlavy. Po čtyřech hodinách jízdy autem přijíždíme do rakouské obce Hinterstoder (591 m), výchozího místa pro tůry v pohoří Totes Gebirge (Mrtvé hory). Parkujeme na parkovišti, asi 0,5 km za Hinterstoderem v části nazývané Johannishof. Stojí tu již pár aut a mezi nimi i dvě česká - parta z Českých Budějovic se právě chystá vyrazit. Převlékáme se, balíme batohy a v 8:15 vyrážíme. Přecházíme řeku Steyr, jdeme krátce po asfaltové cestě a přicházíme k rozcestí. Cesta vlevo vede k jezeru, ovšem my se vydáváme vpravo po značené stezce na chatu Prielschutzhaus. V průhledech mezi stromy pozorujeme hladinu jezera, řeku, blízký vrchol Locken Kg. (1353 m) a hlavně vrcholy Spitzmauer a Brotfall, které jsou z velké části zahaleny v mracích. Míjíme vodopád a později scházíme k vozové cestě vedoucí od jezera. Jdeme podél krásné louky, na které chybí už jen ty fialové krávy :-) Po pravé straně se tyčí skalní stěny Polster-mauer. Míjíme usedlost (restauraci) a přecházíme dva mosty přes divokou říčku. Následně se nám otevírá krásný pohled na svah plný vodopádů. Začínáme stoupat. Vašek nasazuje ostré tempo, kterému jen tak tak stačíme. Je sice teprve devět hodin, ale slunce již teď pálí velmi intenzivně (jedná se o východní svah). Procházíme okolo vodopádů a u největšího z nich (Klinser Fall) se zastavujeme. Dopadá zde na nás vodní tříšt, což je v tomto parnu velmi příjemné. Máme před sebou náročný den, takže zanedlouho pokračujeme dál. Vašek stále udává tempo a málem šlape na hada (samička zmije). Stoupáme dál a odpočíváme ve stinných místech. Později vstupujeme do lesa, kde se jde přeci jen o něco příjemněji. Předhání nás pár místních turistů, kteří jdou nalehko. Procházíme pod nákladní lanovkou a pokračujeme dál. V 11:30 jsme konečně na chatě Priel-Schutzhaus (1420 m.). Na terase se tu sluní několik turistů a užívají si výhled na Spitzmauer, který již není zahalen v mracích. Obědváme a následně se jdeme ubytovat (ubytování máme předem rezervováno). Nyní nás čeká dlouhý výstup na Grosser Priel. Půjdeme ovšem jen s Mikem ve dvou. Vašek je po výstupu na chatu unaven a na vrchol se necítí. Domlouváme se, že zatímco půjdeme nahoru, oddychne si a případně půjde za námi. Ve 12:15 s Mikem vyrážíme. Na vrchol vede zajištěná cesta Bert-Rinesch-Steig, my však jdeme po normálce. Jdeme kosodřevinou, následně vstupujeme na sněhové pole. Zde nandáváme návleky a později i sněžnice. Mik si sněžnice celkem pochvaluje, ale já zjišťuji, že traverzovat s nimi svah není moc velký požitek - sněžnice končí opět v batohu. Zezačátku příliš pálící slunce doprovází mírný větřík, který místy střídají silné poryvy větru. Potkáváme několik lidí vracejících se z vrcholu a mezi nimi i dva, kteří svah sjíždějí na lyžích. V přestávkách mezi chůzí sledujeme pomalu se vzdalující chatu a vidíme i údolí s jezerem a cestou, po které jsme šli ráno. Vidíme i lyžařské středisko Hinterstoder na protějším hřebeni. Jsme již v horní část sněhového pole a zde následuje prudké stoupání. Sníh se střídá se skálou. Některé úseky jsou zajištěny ocelovým lanem a kramlemi. V horní části kousek pod sedlem pak přelézáme regulérní feratu (klettersteig). V sedle fučí vítr, ale otevírá se nám krásný pohled na další část pohoří. V dálce je dokonce vidět masiv Dachsteinu. Po svačině pokračujeme dál. Stoupáme po dobře značeném úseku k rozcestí a pokračujeme po hřebínku na vrchol Grosser Priel (2515 m.). Cestou si nelze nevšimnout vrcholu Kreuz (2174 m), který zdobí výrazné vrásnění. V 16:10 jsme nahoře. Fučí silný vítr, ale výhledy jsou famózní. Fotíme okolí a také sebe u povaleného vrcholového kříže. Vracíme se stejnou cestou do sedla, slézáme feratu a scházíme po sněhovém poli směrem k chatě. Po sněhu to jde rychle a my si to míříme přímo k chatě. Více kecáme, než sledujeme správnou cestu. Může za to určitě euforie z dosažení vrcholu. Najednou si uvědomujeme, že jsme mimo cestu. Vracet se nám nechce a tak se snažíme dostat k cestě nejkratším způsobem - traverzujeme sněhové pole, přecházíme skalky a hledáme cestu. Ve sněhu nacházíme stopy podobného zblouděnce. Hledáme dál a doufáme, že nás z chaty nikdo nevidí. Když nakonec cestu spatříme přímo pod námi, sbíháme k ní po prudkém zasněženém svahu. Blouděním jsme se zdrželi asi 30 minut. V 19:00 přicházíme na chatu. Vašek nám jde vstříc a vítá nás. Směje se nám a vykládá, jak se půlka chaty bavila tím, že nás sledovali dalekohledem :-) Dále povídá, že šel za námi a dostal se až ke stoupání do sedla. Pokoj sdílíme společně s partou českobudějovičáků, které jsme viděli ráno. Chtěli jít feratu na Grosser Priel, ale nastoupil do ní jen jeden pár. Ptají se nás, zda jsme je náhodou nepotkali ... bohužel. Na zítra mají stejný plán jako my - výstup na Spitzmauer. Po náročném dni si zasloužíme pořádný dlabanec a tak jdeme do restaurace. S Mikem si objednáváme vepřovou pečeni (8E) a točené pivo Eggemberg(3,5E). Porce jídla je ohromná - masa je asi 3x víc než je zvykem u nás. K tomu dvě brambory a jeden velký vídeňský knedlík. K tomu dostáváme výborný zelný salát. Je to výborné. Vašek si dává těstoviny se šunkou a je také spokojen. Jednotlivé objednané položky nám obsluha zapisuje na kartičku (multipas) a vše budeme platit až na konci pobytu. Dvojice budějovičáků se z feraty stále nevrací a tak jsou jejich kolegové nervózní. Vyhlížíme je z terasy, ale stále nejsou vidět. Vymýšlíme různé scénáře, co se mohlo eventuelně stát a co případně dělat, když se nejednou pod sedlem objevují dvě pohybující se tečky. Za další hodinu je dvojice na chatě a všichni si mohou oddychnout. Dáváme si ještě jedno pivko a jdeme spát.

Ráno v 7:00 zvoní budíčky. Zvonění se zamáčkne a spí se dál. Navíc venku prší a tak není kam spěchat. Vstáváme až v 9:15. Budějovičáci ruší dnešní plán (večer jedou domů, a výstup na Spitzmauer už asi nestihnou). My vyrážíme v 10:30. Sice již neprší, ale na obloze se honí tmavé mraky. U prvního sněhového pole schováváme plechovky piva do sněhu - až se večer vrátíme bude pivo vychlazené. Chvilkama opět slabě prší. Potkáváme kamzíka a stoupáme vzhůru do sedla mezi Spitzmauer a Brotfall. Zde je umístěn kovový kříž. Pokračujeme po stopách našich přechůdců dál převážně po sněhu, až přicházíme k rozcestí. Zde se nám otevírá pohled na Temlberg (2831). Zalézáme do závětří a obědváme. Následuje úsek, který je složitý na orientaci. Barevné značení je schované pod sněhem, stopy žádné nejsou a tak se musíme hodně orientovat podle mapy. V podstatě celý Spitzmauer obcházíme. Nyní míříme jihovýchodním směrem, až přicházíme pod prudký suťový svah. Po něm šplháme do sedla (2200 m), odkud je již vidět docela blízký vrchol. Následně přecházíme skalnatou část a traverzujeme sněhové pole. To leží v prudkém svahu a každý krok hrozí uklouznutím. To si Vašek zkouší na vlastní kůži. Naštěstí se v mokrém sněhu dobře brzdí... Následně si bere mačky a zbytek sněhu přechází s již mnohem větší jistotou. Všímáme se dvou skalních oken a pokračujeme suťoviskem až těsně pod vrchol, kde je skalnatá část zajištěna několika kramlemi. V 15:15 stojíme všichni na vrcholu Spitzmauer (2446 m). Okolní výhled je opět úchvatný. Pod námi se táhne hřebínek až na vrchol Ostrawitz (1823 m) a při pohledu na Grosser Priel vidíme vlasně celou trasu včerejšího výstupu. V dálce opět vidíme masiv Dachstein. Děláme vrcholové fotky a posilňujeme se z našich zásob jídla. Vracíme se opět stejnou cestou. Sněhové pole přecházíme v mačkách a opatrně sestupujeme prudkým suťoviskem. Pak už je zpáteční cesta pohodová a v 18:30 přicházíme k chatě. Zastavujeme se ještě u sněhu, kde jsme měli schovány plechovky piva a nevěříme vlastním očím. Déšt a slunce odvedli svou práci, vrstva sněhu oddtála a plechovky se zelenají na bílem sněhu. To jsme je ani nemuseli zahrabávat :-). Co si o nás ti Rakušané pomyslí ... Naštěstí tu dnes moc lidí nešlo. Na chatě jsme zůstali jediní hosté. Jdeme na pokoj. Otevíráme pivo a střídáme se ve sprše. Venku mezitím začalo pršet a v dálce zuří docela velká bouřka - stihli jsme se vrátit úplně akorát. Následně jdeme na večeři. S Mikem si objednáváme noky se sýrem (něco na způsob slovenských halušek) za 8E i se salátem. Porce je opět ohromná a jídlo výborné. Vaškovi přinášejí kotel gulášové polévky. Po jídle odcházíme na pokoj, kde popíjíme pivo z vlasních zásob a následně jdeme spát.

Vstáváme v 8:00. Balíme si věci a platíme útratu. Loučíme se s majiteli chaty a sestupujeme do údolí. Je krásné počasí a je opět vedro. Scházíme opět okolo vodopádů a foťák nenecháme zahálet. Potkáváme český pár, který jde nahoru. Popisuji jim náročnost výstupu a pak už utíkám za klukama, kteří mne mezitím utekli. V údolí pak jdeme po cestě vedoucí okolo jezera a okolo poledne přicházíme k autu. Následně se vracíme do ČR.