Slezské beskydy 2009

Vyrážíme ve čtvrtek v poledne rychlíkem z Brna. Po přestupu v Ostravě - Svinov přijíždíme do Českého Těšína. Zde si kupujeme lístky do Polska. Paní u pokladny na nás divně kouká a vypadá to, že nikdy neslyšela název polského města Bialsko-Biala :-) (Bialsko-Biala je nedaleké polské velkoměsto). Chvíli to trvá, ale nakonec lístky dostáváme. Naštěstí je to jenom o naťukání do počítače :-) Po 40ti minutách nastupujeme do vlaku a přejíždíme na polskou stranu. Následují další dva přestupy a okolo sedmé hodiny vystupujeme v Bialsko-Biala na zastávce, kde začíná červené turistické značení. Procházíme okrajovou částí města a míjíme několik hospůdek. Láká nás ochutnat polské pivo, ale čeká nás dlouhý výstup na schronisko a tam si dáme pivo za odměnu. Za městem máme možnost pokračovat dále po silnici po červené, my ovšem volíme náročnější, ale kratší cestu po modré. V lese je již šero a my stoupáme podél nedaleké lanovky. Po 1,2 km přicházímek rozcestí, kde se napojujeme na mírnější červeně značenou cestu. Až nyní, když sledujeme svítící město Bialsko-Biala v údolí si uvědomujeme její velikost (a to vidíme sotva polovinu města). Potmě pokračujeme dál. Turistické značení již není vidět, ale zabloudit nemůžeme. Cesta je dostatečně široká (je určená i pro auta) a vede až na schronisko. Už se nemůžu dočkat, až tam budeme. Jdeme docela svižným tempem, máme hlad a síly docházejí. Je už po desáté hodině, když konečně vidíme v dálce světýlko a rozeznáváme siluetu schroniska. Po třech hodinách chůze, máme za sebou asi 10 km a převýšení 600 m. Schronisko Na Szyndzielni (1028 m) je velká turistická chata (skoro hotel). Restaurace právě zavírá, ale to nevadí. Ubytováváme se ve dvou třílůžkových pokojích, večeříme a popíjíme polské pivko.

Ráno snídám z vlastních zásob. Ostatní využívají místní restauraci. Z ní bývají vidět i Tatry, ale ačkoli je dnes slunečný den tak nad vršky stromů vidíme jen šedou siluetu nějakých kopců. Vyrážíme v 8:30. Pokračujeme dále po červené po zalesněném hřebínku. Místy se nám naskytne výhled severním směrem na rozlehlou polskou rovinu a v průhledech mezi stromy sledujeme i vesničku v údolí říčky Bialka. Po 30ti minutách přicházíme do sedla pod Klimczokiem (1040 m). Je tu malá sjezdovka vedoucí na vrchol Klimczok (1117 m) a nedaleké schronisk Na Klimczoku. Jeho návštěvu si necháváme na jindy a pokračujeme dál. Sestupujeme směrem na jih a v průhledech mezi stromy se nám ukazuje vrchol Skrzyczne (1257 m). Lepší pohled na nejvyšší vrchol Slezských beskyd (Beskid Slaski) se nám naskýtá na pasece níže. V 9:30 přicházíme do sedla Przelecz Karkoszczonka, pod kterým stojí schronisko "Chata Wuja Toma". Jedná se o malinkaté schroništátko. Občerstvujeme se. Ostatní si dávají pivo se sokem (malinová šťáva) a já popíjím obyčejnou vodu. Sedíme venku pod slunečníky a je tu příjemně. Později přichází velká skupina lidí směrem od nedaleké vesnice Szczyrk a je jich tolik, že si již není ani kam sednout - nejvyšší čas vyrazit dál. Stoupáme zpět do sedla a pokračujeme dál lesem po široké pěšině. Asi po dvou kilometrech z lesa vycházíme a stojíme na louce, odkud máme výhled na údolí i následující kopec Hyrca. Scházíme do sedla a už stoupáme na kopec Hyrca (929 m). Západní svah Hyrcy tvoří sjezdovka. Na vrcholu dáváme krátkou pauzu a pak jdeme dál. Následuje vrchol Kotarz (985 m), odkud již vidíme blízké sedlo Bialy Krzyž. Dále přecházíme vrch Grabowa (907 m) a ve 12:30 přicházíme na Bialy Krzyž. Poblíž poměrně frekventované silnice tu stojí pár chalup a je tu i malá restaurace, kam jdeme na oběd. Objednáváme si šašlik s fritkami (hranolkami) a pivo (Žywiec). Trávíme tu 1,5 hodiny a pak pokračujeme dál. Po dvou pivech se do kopce jde opravdu zajímavě :-) Stoupáme na vrch Malinów a potkáváme partu polských mladíků. Ptají se nás kam máme namířeno a radí nám, ať se jdeme podívat na nedalekou jeskyni. Soudě podle jejich světel a špinavého oblečení ji právě prolezli. Mě by to také celkem lákalo, ale chápu, že ostatní to moc neláká - když má někdo jeskyně doslova za barákem, tak to pro něj na cestách není žádná zajímavost :-) Zdoláváme Malinów (1117 m) a jdeme dále po hřebeni. Výhledy máme na všechny světové strany. Výstup na Malinovskou Skalu necháváme na jindy a kopec pouze obcházíme po modré značce, abychom se vzápětí napojili na zelenou značku. Stoupáme na Zielony Kopiec (1152 m) a najednou proti nám jede kovboj na koni!!! Velký černý kůň a na něm chlpík v koženném oblečku a kloboukem na hlavě. Za ním jede další jezdec na běloušovi. To je spíš již novodobý kovboj - pro změnu má na sobě softshelku a něco povídá do mobilu :-) Bylo to trochu nečekané setkání a vyhýbání se na úzké cestě ... Pokračujeme dál a nyní máme možnost prohlédnou si kopec Skrzyczne i z druhé strany. Sledujeme kopce Žywieckých beskyd (Beskyd Žywiecki) V dálce dále vidíme vrcholek Babie gory v Oravských beskydech a v ještě větší dáli se objevují zasněžené vrcholy Tater. Z rozcestí pod Magurka Wislanska (1140 m) je vidět i Malá fatra a Nízké Tatry. Při stoupání na Barania Góra se v okolí cesty objevují skalky a pod samotným vrcholem je na cestě množství vody z tajícího sněhu. V 16:30 přicházíme na vrchol druhé nejvyšší hory Slezských beskyd - Barania Góra (1220 m). Na vrcholu je sice kovová rozhledna, ale ta není příliš vysoká, takže přes okolní stromy toho není moc vidět. Svačíme a odpočíváme na lavičkách pod rozhlednou. Po půlhoďce pokračujeme dál. Následující úsek je plný tajícího sněku a hlubokých kaluží vody. Zde se hodí hůlky. Některé kaluže překonávám stylem "skok o tyči" :-). Za Wierch Wisielka (1192 m) již není sníh, ale mokřiny se ještě místy objevují. Scházíme na schronisko Przyslop. Jedná se asi o bývalý hotel vystavěný v socialistickém stylu. Celkem jednoznačně se shodujeme, že je to nejodpornější schronisko, jaké jsme kdy viděli. Platíme za ubytování a objednáváme si jídlo a pití. K pití mají dvě točená piva - Žywiec a Brackie. Brackie jsme ještě nikdy nepili, takže rádi zkusíme něco nového. Ťukáme si a už to do sebe klopíme ... Safra to pivo má nějaký divný ocas... Dopíjíme a jdeme si pro druhé. Paní za výčepem se nás ptá, zda chceme opět Brackie? Děkujeme už ne - raději Žywiec. Paní se ani nediví a povídá, že se s podobnou reakcí setkává často. Brackie má prý typický "metaličnyj šmak" :-) Prý je to tím, že v pivovaru v Polském Těšíně používají staré dřevěné sudy ... Milhaus si myslí, že to bude spíš tím, že v těch sudech někdo zapoměl kladivo :-) Jsme tu jediní hosté ... teda skoro jediní. Je tu ještě jeden polský turista, který přišel krátce po nás. Jmenuje se Hynek. Laďa se s ním dává do řeči a zve ho k nám večer na pokoj. Dáša je zásadně proti. Takový samotář přeci nemůže být normální - musí být teplej :-) Teď už se ovšem nedá se nic dělat, už je pozvanej. Dáša jen dodává, že bavit se s ním budeme my ... Hynek opravdu večer přichází a v ruce má lahev medové vodky. Raději bych zůstal jen u svého piva, ale prvního panáka neodmítám. Bavíme se všichni dohromady, ale zakrátko se dělíme na dvě skupinky. Já se s Laďou bavím o lození po horách a cyklistice a jsme do toho tak zabraní, že vůbec nevnímáme okolí. Najednou si uvědomujeme, že je dávno po půlnoci. Rozhlížíme se a vidíme prázdnou lahev vodky, spícího Milhause a Dášu, jak se chudák musí bavit s Hynkem :-) Ten ji už naštěstí uklidnil tvrzením, že má holku. Vzápětí ale znejistím já, když se mne Hynek ptá na mé telefonní číslo ... prý mi někdy zavolá ... Cože? Co říkáš? Já nerozumím polsky :-) Je nejvyšší čas to zabalit a tak jdeme spát.

Po včerejším dlouhém popíjení je to trochu těžší ráno a tak vstáváme až v 9:30. Dole v restauraci již sedí Hynek a "snídá" další lahev. Tipujeme, že tam bude takto sedět až do večera a vyhlížet další oběť, s níž by popil. Kluci si také dávají pivo se sokem. Já na pivo, zvlášť po včerejšku chuť nemám, ale dostávám jiný nápad. Snažím se slečně za barem vysvětlit, že chci vodu se sokem :-) A trvá mi to dlouho :-) Tady to asi neznají, ale u nás je to běžné. Po snídani se loučíme se schroniskem i s Hynkem a scházíme k silnici. Po ní jdeme jen krátce a odbočujeme vlevo a stoupáme po naší červené značce. Znatelně se otepluje. Ranní oblačnost ustupuje a vypadá to opět na krásný den. V 11:15 přicházíme do vesničky Stecówka. Je tu malý dřevěný kostelík a schronisko. Dolňujeme zásoby vody a občerstvujeme se. Pobaveně sledujeme jak bača vyhání ovce z ohrady - hlavně mláďata jsou komická, když se snaží překonat ohradník. Krátce po poledni pokračujeme dál. Procházíme lesem a cesta je místy hodně rozbahněná. Později přicházíme k rozcestí se žlutou značkou a pokračujeme k nedalekému parkovišti. Odsud pak jdeme po klikatící se silnici do sedla Kubalonka. Zde jsou chaty a několik restaurací. Hodně frekventovaná silnice se tu právě opravuje a tak se tu dost práší. I tak vybíráme jednu hospůdku a občerstvujeme se. Objednávám si šašlik s fritkami a ostatní pojídají z vlastních zásob. A za chvíli se už v hospodě rozlévá vůně připravovaného grilovaného šašliku. Trvá to dlouho, ale výsledek opravdu stojí za to. Včerejší šašlik - hadr. Milhaus to nemůže vidět a raději se ode mne odvrací :-) Tak to jsme se dobře najedli :-) a můžeme pokračovat dál. Stoupáme opět do kopců a jdeme převážně lesem (jak také jinak v beskydech). Už z dálky poznáváme Velký Stožek (Wielki Stožek 978 m). Na jeho svahu je výrazná sjezdovka a na vrcholu je stejnojmenné shronisko, které vypadá jak orlí hnízdo. V sedle Przel Laezecka (774 m) dlouze odpočíváme. Je to pěkné místo. Přesně takové najít dnes večer k přenocování ... to by byl ideál. Následuje výstup na vrch Kiczory (989 m), kde je rozcestí a česko-polská hranice. Milhaus to tu již poznává - byl tu minulý týden při treku Kysuckými beskydami. Vzpomíná si, že na schronisku obsluhovala vnadná blondýna :-) Tak to nesmíme lelkovat, ať tam jsme co nejdřív. Na schronisku se pak občerstvujeme točeným pivěm se sokem. Slibovaná blondýna tu není, ale zato tu mají pěknou sbírku kaktusů a sukulentů. Dášino srdce plesá (Dášo, jak se daří odnožím :-)), ale ta naše chlapská srdce by raději tu blondýnu :-) Po hodině odpočinku pokračujeme dál. Scházíme prudký svah a pokračujeme po státní hranici na Malý Stožek (Stožek Maly 843 m). Zde omylem míjíme odbočku na zelenou značku a pokračujeme dál. Trochu si zacházíme, ale vše si uvědomujeme a vracíme se zpět. Scházíme k usedlostem Kolibiska. Zde by měla být hospoda ... No něco tu stojí, okna jsou dokořán, ale nikdo nikde. Z toho asi nic nebude. Na protějším svahu za silnicí a potokem nacházíme pěkné místo k přenocování. Rozděláváme oheň a večeříme. Do noci se ohříváme u ohně, diskutujeme a popíjíme pivo, které jsme si nakoupili na schronisku Stožek.

Ráno se balíme a pokračujeme po asfaltce do vesnice Nýdek. Autobus nám jede až za hodinu a tak volný čas trávíme v místním pohostinství (spíš bufáči) a obědváme zelňačku. Mezitím se to tu začíná hemžit motorkáři, kteří tu mají asi nějaký lokální sraz. Autobusem se přesouváme do Bystřice, kde přestupujeme na vlak a přes Ostravu uháníme směr Brno atd.