Hochschwab 2010 - .: Artie :.

Původně nás mělo jet až 8 lidí, ale díky nějaké epidemii chřipky jsme nakonec rádi, že jedeme alespoň ve třech. Sraz máme v 8:00 v Jihlavě. Ještě nakupujeme nějaké jídlo, tankujeme benzín a pak již vyrážíme směr Rakousko. Jedeme přes Znojmo, Tuln, St. Polten a Mariazel (zdržuje nás policejní kontrola) a pomalu se blížíme k rakouské vesničce Seewiesen (974 m). Už ze silnice je vidět výrazný masiv Hochschwab, jehož vršky jsou zahaleny v mracích. Je 13:45 a přijíždíme k parkovišti u sjezdovek v sedle Seeberg. Zde bychom mohli nechat auto, ale pozítří se k němu musíme co nejdřív vrátit a tak bude lepší, když ho necháme ve vesnici na parkovišti u restaurace. Sjíždíme serpentýny a přijíždíme k restauraci, která je hned na samém kraji vesničky. Parkoviště je naštěstí volné a tak parkujeme zde. Holky by mohli rovnou vyrazit, ale já se potřebuji převléknou a také najíst. No trvá to, to uznávám :-) Proto vycházíme až v 15:00. Je docela zima a navíc silně fučí vítr. Chvilku hledáme správnou cestu, ale hned ta první odbočka (neznačená, hned v první zatáčce hlavní silnice nad restaurací) je ta správná. Míříme zpět k parkovišti v sedle. Cesta není nijak značená, postupně se zužuje v lesní pěšinu a chvilkama se i ztrácí. Možná jsme ze správné cesty sešli, ale to navadí - tušíme správný směr a tak se nemůžeme ztratit. Přicházíme k silnici a pak pokračujeme už jen po ní až do sedla, kam přicházíme v 15:45. Odtud jsou značeny turistické trasy. Na samotný vrchol Hochschwab je to pouhých 6 hodin. Vstupujeme do lesa a stoupáme od prvních metrů. Poryvy větru jsou opravdu natolik silné, že uvažuju, zda by nebylo lepší postavit stany už někde tady. Nahoře to bude ještě horší ... No času máme relativně dost a tak ještě uvidíme. Navíc štěstí přeje odvážným, ne? :-) Stoupáme dál a už se nám objevují první výhledy. Škoda jen, že je zatažená obloha. Naproti našemu svahu vidíme výrazný Gr. Feistringstein (1836 m) s údolím Seetal a vesničku Seewiesen i s nedalekým jezerem Durr See. Míjíme protilavinové zábrany a míříme stále výš, až na hranici oblačnosti. Jdu se podívat k výrazné skalce, ale fučí tu ještě víc a vidět stejně nic není, tak se vracím k holkám. Ještě pár metrů a jsme na hřebeni. Je to taková náhorní plošina posetá závrty a zarostlá trávou a kosotřevinou. Zde bychom mohli postavit stan. V jednom z dolíků nacházíme místo, kde je trochu rovina a kde příliš nefouká. Začíná sněžit. Mokré prsty, zima, vítr - ideální podmínky pro stavění stanů :-) Nejprve pomáhám holkám stavět ten jejich. Ne že bych byl až takový gentleman. Já zase na oplátku budu potřebovat jejich pomoc, při stavění mého stanu :-) Konečně zalézáme dovnitř. To je panečku místa. Holky se tísní (dobře jim tak :-)) a já bych tu mohl hrát kuželky :-) Vařím si večeři a pak ještě čaj, který nesu holkám. Ty pak zase přicházejí na návštěvu ke mě. Načínáme víno. Copak to má Jitka v té lahvičce? Nechce to říct ... :-) Povídáme si a pak jdeme spát.

V noci sněžilo. Očekávám závěje. I když venku nějaký sníh a námraza je, tak to není nic hrozného. Balíme se a jdeme se podívat na hřeben. Počasí je parádní a stejně tak výhled. Vidíme nedaleký vrchol Krautgarten Kg. (1988 m) a pak to samé, co včera, pouze v mnohem lepších barvách. Jdu se podívat na blízký vrchol Seeleiten (1734 m). Je zde velký vrcholový kříž. Píšu nás všechny do vrcholové knihy. Holky tu nejsou. ale zapisuji je taky, i když bych vlastně neměl :-) Je 9:00 a vydáváme se na cestu. Po 30ti minutách přicházíme k rozcestí a pokračujeme dál pohodovým terénem. Námraza na okolních kopcích je okouzlující. Potkáváme prvního kamzíka a v 10:30 míjíme vrchol Krautgarten Kg. (1988 m). Nyní se nám otevírá pohled do následujícího údolí a hlavně na Hochweichsel (2006 m). Pohrávám si s myšlenkou, že si na něj zajdeme. Časově mi to přijde zatím v pohodě a tak když už jsme tady ... Jdeme k jeho úpatí a zastavujeme se zde. Ideální místo k odpočinku. Pod námi je nádherné údolí, trochu mi to asociuje rumunskou krajinu. Dáváme krátkou tatrankovou pauzu a koukáme, kam bychom schovali batohy. Jitka se rozhoduje, že nahoru nepůjde, a že je bude hlídat. Vyrážíme tedy s Janou sami a stíháme rakouský pár, který nás při naší zastávce předběhl. Netrvá to dlouho - asi 12 minut a jsme nahoře. Rakouský pár (ze Salzburgu) sem dorazil jen okamžik před námi. Vidíme odtud celý hlavní hřeben zakončený zasněženým vrcholem Hochschwab. Dole mezi námi a hřebenem je mávající Jitka :-) Na východě je vidět Raxalpe a pod námi pak ono úžasné údolí. Jana se moc fotit nechce a tak se u vrcholového kříže nechávám zvěčnit alespoň já. Při zpáteční cestě v té rychlosti ztrácíme pěšinu a tak než ji hledat ( stejně je to zacházka), míříme přímo dolů nejkratší cestou jako kamzíci. Vracíme se zpět k Jitce a dáváme si delší pauzu na oběd. Ve 12:30 pokračujeme dál. Vracíme se zpět na hřeben a míříme dál na západ. Nenáročná cesta vede dál okolo Severin Kg. (2038 m) a Ringkarwand (2014 m) až k vrcholu Hutkogel (2035 m). Cesta na něj ani nevede. Ositáme se v sedle s výhledem do následujícího úžasného údolí. Tam někde dole by měl být pramen. Scházíme dolů a v 14:30 se zastavujeme u rozcestí. Je tu odbočka sejít k chatě Voisthalerhutte (3/4 hodiny) a také odbočka k prameni. Beru si od každého prázdnou láhev a jdu pramen hledat. Je to snadné a navíc, pramen je vydatný. Vracíme se zpět a ještě zakusujeme něco ze zásob. Čas letí rychle a už to nevypadá moc dobře. Nu což, jdeme dál. Terén je víc skalnatý. Časy u dalšího rozcestníku nám příliš optimismu nepřinášejí, navíc se zatahuje obloha. V 16:00 přicházíme k poslednímu rozcestí před Hochschwabem. Na Schiestlhutte je to 30 minut, na Hochschwab 1 hodina. Zítra v 16:00 musíme být zpět v Jihlavě a to znamená v 11:00 být u auta. Ještě dnes se tedy musíme začít vracet ... Potkáváme skupinu čtyř rakouských turistů. Snaží se nám poradit. Prý tu kousek dál je dobrý plac na stanování, ubytovat se samozřejmě dá i na chatě Schiestlhutte. Jedinými ubytovanými tam dnes jsou dvě kočky z Česka. Hochschwab nás moc láká, mě samozřejmě lákají i ty kočky na chatě (však já tu mám taky dvě takové :-)), ale i tak navrhuji sestup. Holky, ač nerady, souhlasí. To je ta moje zacházka na Hochweichsel ... za to se omlouvám. Sestupujeme za Rakušany po Graf Meran Steig. Jedná se o docela prudké klesání skalnatým terénem. Smutně pokukujeme po jižní stěně Hochschwab (2277 m), kterou nelze přehlédnout. Poměrně rychle scházíme na úroveň 1750 m. Tak někdy příště. U rozcestníku je krásný plácek na stan, ale my musíme popojít dál. Procházíme dolinou ObereDullwitz, doplňujeme vodu z pramene u cesty a přicházíme k chatě Voisthalerhutte (1654 m). Mírné klesání zde střídá prudký sešup do malého údolíčka, které už zeshora vypadá nadějně pro přenocování. Přicházíme dolů a při pohledu na rovný plácek není co řešit. Je 18:05 a začínáme stavět stany. Čaj dnes vaří holky - tentokrát heřmánkový. Je trochu jiný než jsem zvyklý, ale moc tomu nevěnuju pozornost. Až druhý den holky přiznaly, že do něj přidali medovinu (obsah oné záhadné Jitciny lahvičky) :-). Víno večer popíjím sám. Holky jsou u sebe a asi jsou utahané - to je dobrě :-)

Ráno vstáváme v sedm. Dnes je oblačno. Rychle snídáme a balíme. Vyrážíme v 8:00. Krátce stoupáme do sedla s křížem - Franzosen Kreuz (1449 m). Fučí vítr a lechce prší. Sestupujeme do dalšího údolí, procházíme nádherným modřínovým lesem a sledujeme okolní skály. V 8:45 přicházíme k Florlhutte (1284 m) a pak již následuje sestup k silnici (neasfaltové) a chůze po rovině podél nádherných luk až do vesnice Seewiesen. Krátce odpočíváme u pěkné kapličky a cedule s informacemi o místním pohoří. Pak už pokračujeme přes vesničku a stoupáme do prudkého kopce až k restauraci, kde na nás čeká naše auto. Je něco málo po desáté hodině a tak máme dostatek času na návrat do ČR.

Když to zpětně zrekapituluju ... 3 dny v horách ... Já stál na vrcholu Seeleiten. S Janou jsme byli na Hochweichsel, ale co ta Jitka??? :-))))