.: Artie :.

Ahoj,

Omlouvam se za mensi pauzu v horolezeckem zpravodaji, ale byla dana jednak mou hospitalizaci v nemocnici a naslednou 14 denni antibiotikovou kurou a pak i tim, ze jsme vetsinou jezdili na mista, o kterych uz jsem se uz nekolikrat zminoval.

Po dlouhe dobe jsme vyrazili alespon na jeden den na Mt Ruapehu a lezli na zmrzlem vodopadu. No nic extremniho, jen jsme se trochu vyradili a procvicili umistovani sroubu. Jim skoncil o trochu driv a vyrazil k auto, zatimco ja si jeste sel zabouldrovat na ledu. Asi ve 3 metrech nad zemi se mi pod nohama utrhla ledova zaclona, jeden cepin se vytrhl, druhy byl zasekly dobre, jenze mi vyjela ruka z rukavice a letel jsem dolu, nastesti do mekeho snehu. Je z toho pekna fotka, akorat byl problem si pro ten cepin dolezt. Trochu mi pri tom chybel.

Pred minuly vikend jsem se vydal s partou studentu lezt opet u jezera Taupo. Puvodne jsem mel jit v sobotu na jednu narozeninovou party, ale kdyz jsem se dozvedel, ze 2/3 z tech studentu jsou baby, neodolal jsem a vyrazil. Trochu zklamani, kdyz jsem uvidel prvni holkou - nebyla nic moc, no a ostatni byli taky vetsinou nemky az na 2 kiwi, ty se povedly trochu lip. V sobotu dopoledne prselo, ale pak se to uklidnilo a odpoledne jsme uz lezli. V noci byla kosa jako krava a musel jsem si do spacaku obout i pohory. V nedeli bylo nadherne a na rozcvicenou jsem vybehl sparu za 22 (7+ UIAA) s postupovym jistenim (tj zadny nyty, jen friendy a vklinence). Pak jsme se pustili do 2 delkove cesty Faulty Towers za 24 (8 UIAA). Priznavam, ze jsem se ucastnil jen jako druholezec a v prvni delce jsem si 2x sedl, ale druhou jsem vylezl ciste. Kdyz jsem jistil na prvnim standu, nechal jsem zbytek lana vyset dolu z previsu temer az na zem a jak si tak jistim najednou me neco prudce tahlo dolu. Koukam co se deje a dole prisla ocumovat skupinka maorskych harantu a jednoho z nich nenapadlo nic lepsiho nez se na lane trochu pohoupat. Serval jsem je a byl klid. Jenze za chvili to opet tahne dolu. Koukam kterej na tom zase visi, ale tentokrat to je jejich 120kg mama, ktera se prave za nima vyskrabala do toho kopecka pod skalou a jak se zadychala, tak se chytla toho lana, aby neupadla, nez se vyfuni. No z toho plyne pouceni, ze je lepsi si lano pekne smotat a drzet u sebe. Ten den jsme jeste lezli nejaky 23, 24 a 25, ale nic jsem nedal ciste.

Minuly vikend jsme jeli opet na Ruapehu. V sobotu jsme lezli na Pinnacles, coz jsou mensi skalni stity omrzly snehem a ledem hned u vleku. Abysme si usetrili zbytecny slapani, vyjeli jsme na horu lanovkou. Jedna jizda $17 dolaru mi prislo dost prehnany. Tohle stredisko ma byt jedno z nejlepsich na NZ. Ma tri 3 archaicky sedackovy vleky (vzpominam, ze takove mivali pred 15 lety ve Spindlu) a nekolik kotev. Navic nevim proc ho postavili na severnim svahu, kde prazi slunce a ze snehu je uz kolem poledne tezka brecka. Jedina vyhod je, ze se z nej da vyslapat a sjet par peknych extremnich svahu.

No nic vylezli jsme 2 stity na pinnacles. Prvni byl ok. Castecne se lezlo po dobrym ledu a castecne po premrzlem snehu. Po 3 delkach jsme bez problemu byli nahore. Druhy byl trochu tezsi. Po prvnich 4 metrech jsem dal jeden sroub, pak jsme prelezl jedno dost tezky misto a zjistil ze nemam jak zajistit – led byl na srouby mekky a na skale, at jsem hledal jak jsem chtel, nenasel jsem zadnou sparu, kde bych dal friend nebo neco. No pokracoval jsem, ze treba neco najdu a az po 20 m exponovanyho lezni jsem dal jeden laxni sroub. O 15 m vys jsem prelezl za hranu, vysekal si ve zmrzlem snehu sedacku a na dvou snow stykes zajistil Jima. Pak uz jsme po strmem snehovem svahu snadno dolezli na vrchol.

Odpoledne jsme meli opet sraz s tou skupinou studentu. Oni jsou vlastne z univerzitniho horolezeckeho klubu. Tentokrat meli napad, ze absolvuji nocni prechod Tongariro crossing (jeden z great walk na NZ). Nejakym informacnim sumem to dopadlo tak, ze mi 3 nemeli spacaky, zatimco ostatni planovali prespat nekde na konci treku v chate. Tak jsme s Jimem zustali v pulce na jine chate, prespali bez spacaku promrzly az na kost a rano se vratili k autu. Na druhe strane jsme vyzvedli Mika, ktery sel lyzovat a my se vydali na vrchol Ruapehu.

Bylo super pocasi a v dalce jsme vydeli i druhou nejvyssi sopku Taranaki. Na vrcholu jsme zkouseli lezt na takovych tech ledovych kocourech (vypada to jak labuti kridla – z ledu nalepene na skale a nekdy dlouhe i nekolik metru), ale dopadlo to trapasem, protoze vedle na svahu trenovala nejaka horoskola a se zajmem nas sledovali. Vybrali jsme si asi 25m vysokou stenu Jim me jistil z vrchu, kde jsme zapichli 3 snow stykes. Na rozdil od taranaki na tomhle se nedalo lezt, protoze ty kocouri byly spis ze snehu nez ledu a cepiny ani macky v tom poradne nedrzely. Paradoxni je, ze kdyz me obcas nejaky ulomeny kocour spadl na hlavu, prisel mi zase celkem tvrdy a zmrzly. Jim si nahore s dobiranim moc hlavu nelamal a tak jsem dal ze 4 metru peknou podlahu, doprovazen ctyrma kocourama, ktery se mi rozsypaly o hlavu. Zkusil jsem to znova, ale situace se opakovala a navic Jim spustil dolu zbytek lana a ja nechapal co se deje. Za chvili se objevil a sdelil mi, ze pri druhem padu mu vyskakali snow stykes ze snehu a on mel co delat, aby neletel za mnou. Mezitim prisel k horoskole zrejme sam nacelnik a ptal se jich, co to tam delame. Na to mu jedna instruktorka suse odpovedela, ze si nema delat starosti, ze k nim nepatrime a chlapci (my) se tu jen koupou v ledu. No to uz mi stacilo, takze jsme to zabalili a sli se jeste podivat ke krateru na jezero. Podarilo se mi najit jediny misto, kde se da dostat az k vode, protoze jinak vsude je snih previsly nad vodou. Voda byla tepla tak 15-20 stupnu. Chvili jsem uvazoval, ze si zaplavu, ale podezrele chemicky zelena barva me trochu odradila. Navic jsem stejne pozdeji zjitil, ze Jimovi nahore dosli fotky, takze bych to ani nemohl dokazat – co neni na fotce jako by se ani nestalo.

To je vse, mejte se fajn,