Malá Fatra 2007 - .: Artie :.

Vyrážíme v pátek v 16:45 z Jihlavy. Bouča se necítí nejlépe, má horečku, ale hodlá to rozchodit na čerstvém vzduchu. Marťas během cesty vytahuje šití a upravuje své stoupací pásy, které se mu dosud rozlepovaly. "Hlavně je Marťas nepřišij k sedačce" :-) Od Alfiho se dovídáme, že tento týden má ve Vrátné trénovat slovenská reprezentantka Veronika Zuzulová. To zní zajímavě ... :-) Před devátou hodinou příjíždíme do Těrchové a pokračujeme do Vrátné doliny, kde máme rezervované ubytování na Chatě Vrátná. Recepční už čeká jen na nás a vítá nás slovy: "Konečně můžu jít spát" :-) Ubytováváme se v malém pokojíku v turistické ubytovně. Místa tu je pomálu, ale vejdeme se. Jdeme se ještě podívat do restaurace. Kapustnicu nám touto dobou již neuvaří, takže nám musí stačit pivo. Jsme tu skoro sami, reprezentantka už asi spí a tak jdeme taky.

Ráno se budíme v 7:00. Venku vytrvale prší :-( S tím jsme moc nepočítali a tak vymýšlíme co s touto situací. Sjezdovka je ve spodní části bez sněhu, a když do toho ještě prší, tak upouštíme od pěšího výstupu a na hřeben si vyjedeme lanovkou. Alfi ještě na recepci zjišťuje situaci na hřebeni - je tam mlha a nesněží. Za 200 Sk vyjíždíme lanovkou do Snilovského sedla (1524 m). Viditelnost je opravdu špatná. Přesto na lyže navlékáme pásy, Bouča obouvá sněžnice a podél hřebenových tyčí stoupáme na Kriváň. Docela silně fučí vítr a na všech věcech se nám tvoří námraza. Jdeme asi 30 minut a v 10:00 jsme na vrcholu. Děláme společnou vrcholovou fotku a pokračujeme dál. Následující sjezd je docela nepříjemný. Je tu nerovný a hodně zledovatělý povrch. Ale zase je to zajímavější :-) Asi za hodinu střídavé jízdy a chůze jsme nad bezejmenným sedlem, kde se mraky rozestupují a vidíme na cíl dnešní cesty - Malý Kriváň.. Postupně k němu sjíždíme. Zastavuji se zhruba v polovině sjezdu a líbí se mi část s prašanem po mé pravé ruce. Vjíždím do ní a ... chvilku nechápavě koukám co se to stalo ... propadl jsem se asi 1,5 m hluboko a zabořil se do měkkého sněhu v ďolíku, který jsem neviděl. V tmavých brýlích jsem nedokázal rozeznat terenní nerovnost a ten ďolík mi splynul do jediného odstínu s okolním terénem :-) Oklepávám ze sebe sníh a dojíždím do sedla. Zde dáváme krátkou pauzu, zaháníme hlad tyčinkama a fotíme se. Poté opět stoupáme do kopce. Stoupání je čím dál tím víc prudší a povrch je navíc pěkně zledovatělý. Lyže přestávají držet a začíná to být namáhavý boj. Kousek pod vrškem následujícího kopce se dostávám k vyčnívající skalce. Chci se dostat nad ni, jenže směřuji přímo na skalku. Úhel stoupání na tom ledu zvýšit nemůžu a podcházet ji se mi taky nechce. Snažím se aspoň lyže posouvat nahoru bokem ke svahu. Tím získávám k dobru asi tak metr, což mi stačí. V tomto případě by se asi hodily mačky u vázání ... Skalku zdolávám a jdu přímo k Alfimu, který jako první dorazil na vršek kopce. Asi jsem nakročil moc prudce, protože mi najednou přestávají hranit lyže, ujíždějí mi a já sjíždím asi dva metry po ledu. Brzdím vším co mám, i očima :-) Je to další důležitá zkušenost. Alfi na nás volá, že to dál asi nepůjde a tak zanecháváme lyže na místě a jdeme za ním. Má pravdu. Na hřebínku jsou převěje, které nevypadají přívětivě. Tak ještě děláme nějakou tu fotku obou Kriváňů - přes vrchol toho Velkého se neustále valí mraky. Sjíždíme zpět do sedla a rozhodujeme se zajezdit si ještě trochu v prašanu. Sjíždíme si kousek jižníko svahu a vytváříme 4 souměrné vlnovky v perfektním sněhu. Paráda!!! To musíme zopakovat!!! Nad námi je jestě vyšší svah. Batohy necháváme na místě a stoupáme do dostatečné výšky a sjíždíme zpět k batohům. Bouča ještě trénuje skoky na přírodním skokánku a zvlášť ten první skok se mu vyvedl :-) Zde už je sníh o něco těžší, ale i tak je to super. Po krátké pauze stoupáme v našich stopách na hřeben a vracíme se. Nahoře je zase prd vidět a navíc zuří regulérní vichřice. Těžké to má hlavně Bouča - na zádech nese snowboard. V 14:50 jsme opět nahoře a následuje rychlý sjezd do Snilovského sedla. Zde se mraky opět trochu rozestupují a koukáme, že tu řádí několik snowkiterů. Jezdí těsně nad stanicí lanovky a tak jim hodně lidí dělá obecenstvo. A těch reprezentantek, kolik jich tu je :-) Jdeme se ohřát do restaurace na čaj a pak sjíždíme černou sjezdovku do Vrátné doliny. Vršek je fajn, ale čím víc se blížíme k chatě, sněhu ubívá a nějak nám to skřípe pod lyžema :-) Po čtvrtém zářezu zastavuju a dál pokračuji pěšky. Spodek sjezdovky je už jen bahno s ostrůvky sněhu. Hlavně neuklouznout a nehodit záda :-) Na chatu přicházím jako poslední. Teď se honem rychle převléknout, dát sušit věci a do hospody - na kapustnicu a pivko. Největší hlad je zahnán a tak jdeme do sprchy. A teprve po ní jdeme na večeři. U ní se provalí, že Marťas má narozeniny, takže popíjíme i demanovku :-) Večer se vracíme na pokoj ... na pokoj tisíce vůní :-)

Vstáváme v 8 hodin. Venku je krásně. V 9:00 začíná jezdit lanovka a stejně jako včera nás veze do Snilovského sedla. Chceme jít hřebenovku na Stoh. Kluci si to ale rozmýšlejí, láká je freeride pod Kriváněm. Jsem jediný, kdo by raději šel na Stoh, ovšem mám jen málo argumentů a úplatky nefungují, takže se podvoluji většině. Jdeme opět na Kriváň. V sedle je kupa lidí a dost snowkiterů - snad 15. Jeden chlapík se nechává střídavě vytáhnout na vrchol Kriváně a zase sjíždí dolů. A jde mu to docela rychle. My šlapeme hezky pomalu, po svých. V 10:30 jsme na vrcholu. Jsou tu krásné výhledy na celý hřeben Fatry a okolní krajinu. Vidět je Žilina, Martin, přehrada u Kralovan atd. V dálce pak z mraků vykukují Západní a Vysoké Tatry. A dokonce vidíme i naše stopy z našeho včerejšího lyžování. Velký Kriváň sjíždíme jihovýchodním směrem. Horní část je dost namrzlá, ale ta dolní je v pohodě. Dole pak dáváme posilňovací pauzu a sledujeme partu kluků, kteří skákají na docela velkém skoku. Je tu pohodička, slunce svítí, po větru ani památky ... Něco ale musíme dělat, takže opět vycházíme do kopce a následuje sjezd z místa, které je zhruba v polovině sjezdu předchozího. Alfi objevuje nevelký přírodní skokánek a s Boučou ho nadšeně několikrát dávají. Nakonec ukecávají i mě a Marťase a střídavě na něm skáčeme. Před druhou hodinou to balíme a vracíme se do Snilovského sedla. Zde vidím, jak jeden borec nese na batohu těžko přehlédnutelné MVMT Goliath a napadá mě, zda to není Kum. Jedu k němu blíž, ale bohužel není to on. Škoda, mohl jsem ho alespoň pozdravit a prohodit pár slov. Následuje sjezd do Vrátné doliny. Dnes tu jsou namrzlé muldy a nenapadá mě slušné slovo, jak to nazvat. K radosti z jízdy to má hodně daleko. Dnes sundávám lyže ještě dřív než včera a pomalu scházím k chatě. U chaty už chybí i ostrůvky sněhu, které tu byly ještě včera a tak se jde bahnem. V rychlosti balíme věci a dáváme je do auta. Před odjezdem ještě jdeme na kapustnicu. Dnes je restaurace kupodivu docela plná. Je tu i jedna docela pěkná holčina, která se k nám docela hlásí, hlavně k Alfimu :-). Reprezentantka to sice není, ale reprezentuje dobře :-) Po jídle se loučíme s Fatrou a vracíme se do Jihlavy.

Až následující den se dovídáme, že Veronika Zuzulová sice ve Vrátné skutečně trénovala, ale v týdnu. O víkendu již závodila na světovém poháru. Tak snad někdy přiště :-)