Rumunsko 2007 - .: Artie :.

Původní cíl naší expedice byl ukrajinský Krym. Bohužel týden před odjezdem odpadl Pumpa s Transporterem a jelikož se nikomu jinému autem na Ukrajinu nechce, vymýšlíme náhradní plán a to Rumunsko. Ze šuplíku vytahuju přípravu starou několik let a oprašuji ji. Celkem zbytečně, protože jak se ukázalo cestou, BJ mi nedal moc šancí. Mé nápady zamítal již v zárodku, vše tvrdě cenzuroval a tak jsem moc nových míst neviděl. On je BJ takovej malej diktáror ... takovej malej Nikolaj :-)

Po několika dnech strávených na Bihoru sjíždíme z hor. V Huedinu odbočujeme doprava a přes Cluj a Tirgu Mures (Storch jsem nikde neviděl ;-) ) jedeme do Sighisoary. Je zrovna odpolední dopravní špička a tak se vlečeme docela pomalu. Předjíždět se moc nedá a tak do Sighisoary přijíždíme až pozdě odpoledne. V našem oblíbeném hotýlku je plno a tak sháníme další ubytování. Na ulici nás oslovuje jeden z místních a nabízí nám ubytování v jeho domě v centru města. Jedeme se tam podívat. Parkujeme v centru a stoupáme do kopce až k domu s číslem popisným 1. Celkem to jde a tak si pronajímáme oba nabízené pokoje. Je nás ale hodně a tak někteří musíme spát na zemi. To ovšem nevadí, místa je tu dost. Pokoje jsou zařízeny jednoduše a výhled z oken není špatný. Historické centrum je hned pod námi. V lepším výhledu nám ale brání vysoké stromy. Na stěně je obrázek s titulní stranou z nějakého časopisu a na ní je vyfocen majitel domu. Asi to byl nějaký model :-). Renče moc sympatický není a tak ani nemá velkou radost z toho, že tu na nás bude tímto způsobem dohlížet. Postupně se střídáme ve sprše a již za tmy jdeme do města. Prohlídku odkládáme na zítřek a jdeme rychle do jedné z restaurací na večeři. Dávám si hovězí steak. K němu dvě pivka a jsem spokojený, stejně jako ostatní. V 23:00 se restaurace zavírá a my se jdeme ještě projít před spaním. Procházíme historickými uličkami a fotíme noční město. Vycházíme po dřevěném studentském schodišti až ke kostelu a pak se vracíme zpět do domu a jdeme spát.

Ráno nás budí hluk z venku. Přímo pod okny nám kopou díru :-( Vstáváme a balíme si věci. Ty pak schováváme v autech a jdeme do města. Kupujeme si jídlo a hledáme klidné místo ke snídani. To nacházíme v parčíku u kostela. Pak se vracíme k autu a loučíme se se Sighisoarou. Jedeme směr Brašov. Cestou se zastavujeme v městečku Rupea, nad kterým se tyčí zbytky stejnojmenného hradu. Cesta k němu není dlouhá, ale kopec je to prudký. Studentské vstupné je 1 RON a průvodce nám nabízí výklad v rumunštině, maďarštině a francouštině. Nerozumíme ani jednomu a tak se po hradu procházíme volně. Začínáme u studny na dolním nádvoří. Pomocí velkého kola si můžeme ze studny vytáhnout kbelík s pitnou vodou. Pokračujeme do horní části hradu a později až na samotný vršek, odkud je výhled do okolní krajiny. Samotná zřícenina není moc udržovaná a zbytků zdiva se do dnešní doby moc nezachovalo. Ale když už jsme jeli okolo, tak jsme se alespoň protáhli :-) Vracíme se k autům a pokračujeme dál. Z dálky vidíme opevněný kostel ve vesnici Homorod, podobně jako další hradní zříceninu ve Feldioaře. Projíždíme Brašov a jedeme k hradu Bran. Ze silnice vidíme hrad Risnov, který je od naší poslední navštěvy snad 2x tak veliký. Naprostá většina hradu je nově postavena. Dále se nám naskýtá pohled na krásnou scenerii hor Bucegi a pod nimi již je vesnička Bran s nejznámějším rumunským hradem. Je tu placené parkoviště, množství stánků s drákulovskou tématikou a davy lidí. Vstupné je 12 RON. Je to 6x více než před 5ti lety! Při vstupu do areálu nám kontrolují lístky. Když chlapík vidí, že mám v ruce foťák, ptá se na lístek na focení ... Jen se zasměju a jdu dál. Za mnou se tlačí další dav lidí a ti ho zaměstnávají natolik, že mě musí nechat být. Ale určitě sám ví, že to nemá smysl. Vždyť kupa jiných lidí tu má foťáky schovány v baťůžku a také je použijí. Přicházíme k hradu a pokračujeme po schodišti ke vstupu. U vstupu na nádvoří nám opět kontrolují lístky a dále se můžeme volně pohybovat. V tomto případě to ovšem znamená jít v zástupu určenou cestou. Ve všech místnostech se z reproduktorů ozývá hlas, který prosí návštěvníky, aby se nedotýkali exponátů. Ty jsou navíc odděleny zábranou a tak jen vzpomínám, jak jsem zde před 5ti lety ležel v této posteli, seděl u tohoto stolu atd. Ale je samozřejmé, že tyto ochrany jsou nutné. Po prohlídce hradu jdeme do skanzenu, kde je možné prohlédnout si obydlí z dob minulých. Vracíme se na parkoviště a k BJ přichází mladík, který po něm chce zaplatit další parkovací lístek. Zaplacenou prý máme jen jednu hodinu a ta je už pryč. BJ na to reaguje jedním sprostým českým slovem, a mladík vzápětí odpovídá, že on není žádná ku... . No BJ, i tady ti kupodivu rozumí :-) Vracíme se do Brašova. Zde máme opět možnost ubytování v soukromí, ale nabízený byt se nám vůbec nelíbí a tak s díky odmítáme. Víme tu o ne příliš drahém hotelu a tak jdeme tam. Je nás 7 a tak se snažíme ukecat recepční, aby jeden mohl spát na zemi. Je protivná a nechce o tom ani slyšet. Nakonec ale souhlasí s tím, že to bude jen na jednu noc a nikdo se o tom nedoví. Karlos je tedy pro dnešní den hotelový černý pasažér :-) Venku se už stmívá, takže rychle do sprchy a pak jdeme ven. Přicházíme na náměstí a prohlížíme si nasvícenou radnici. Pokračujeme ke katedrále a pak již hledáme vhodnou restauraci, kde se navečeříme. Nakonec kotvíme přímo na náměstí na venkovní zahrádce. Z venčí se to ani nezdá, ale restaurace je to ohromná. Uvnitř je obrovský sál a právě teď tam hraje cimbálová muzika. Není to tu nejlevnější a porce by také mohly být větší. Asi se ještě budeme muset jít někam dorazit. Po jídle tu ještě nějakou dobu sedíme, ale později začíná být zima a tak se zvedáme. BJ s Renčou jdou již spát hotel a my míříme do irské hospody. Ve sklepení hraje kapela, ale není si tu již kam sednout a tak jdeme nahoru na točenou Stellu. Chutná nám a tak se na hotel vracíme až v 1:00 po čtyřech půllitrech :-)

Ráno nás budí BJ. Vůbec se nám nechce z postele, ale musíme. Balíme si věci a opět jimi plníme auta. Jdeme se ještě krátce projít do města. Měníme si peníze a pak jedeme do obchoďáku nakoupit jídlo. Dále pokračujeme směrem na město Buzau. Navigace nás vede trochu oklikou, ale po lepší silnici. Projíždíme turistické středisko Busteni, které již s BJ dobře známe z předchozích výprav a jedeme dále na jih. V Ploiesti se stáčíme na východ a okolo 17:00 jsme v Buzau. Z Buzau pak pokračujeme do vesnice Berca a dále na sever. Zanedlouho již potkáváme ukazatele na bahenní sopky. Po několika dalších kilometrech přijíždíme k Malým bahenním sopkám - Piclele Mici. Je tu něco jako parkoviště a u malého stolečku sedí chlapík, který vybírá vstupné. Kupujeme 7 studentských lístků po 2 RON a vstupujeme do měsíční krajiny. Ze země tu uniká plyn (metan), který na zemský povrch vytlačuje i množství studeného bahna. Výsledkem je množství bublajících kráterů, z nichž vytéká bahno, které postupně usychá. Je tedy dobré koukat, kam šlapeme. Fotíme jednotlivé krátery a snažíme se zachytit co největší bubliny. Když už jsme dostatečně nabaženi, vracíme se zpět. Ptám se chlapíka u kasy, kde jsou velké sopky a tak mi sice rumunsky, ale docela pochopitelně vysvětluje cestu. Vracíme se kus zpět a pak odbočujeme vlevo. Sopky musí být někde po pravé straně, ale přes kopec nejsou vidět. Ptáme se ještě jednoho stařečka, který jde po silnici a prý musíme vylézt na kopec a pak už je uvidíme. Na chvilku se ještě zastavujeme u staré ropné těžební věže a pak již parkujeme auta a jdeme k sopkám. Renča s námi tentokrát nejde. Zůstává u aut s malým štěnětem, které k nám odněkud přiběhlo. Vycházíme na kopec, krátce jdeme po rovině a již je vidíme - Velké bahenní sopky (Piclele Mari). Jsou opravdu podstatně větší. Jak svou rozlohou, výškou, tak i množstvím unikajícího plynu a tím pádem i většími bublinami. Opět chodíme po jednotlivých kráterech a fotíme, co to jde. V dálce jsou vidět i Piclele Mici, kde jsme byli před chvilkou. Okolní krajina je velmi pěkná a tak se rozhodujeme, že tu někde přenocujeme. Vracíme se k autům a jedem najít vhodné místo k táboření. Daří se nám a tak stanujeme na kopci nad malou vesničkou. V okolí jsou další nepoužívané těžební věže a občas okolo nás prožene bača své stádo krav nebo ovcí. Večeříme při západu slunce ... Je tu pěkně.

Ráno nás vyhání sluníčko ze stanu. Vracíme se zpět k sopkám. Renča je neviděla, a i když po nich ani moc netouží, tak prostě jít musí :-) Společně s námi jdou i dvě štěňata, kterým BJ dal najíst a napít. A teď už jsou naše :-) Dříve by si jich BJ ani nevšiml, ale od té doby co má doma jezevčici Betynku, je to velký ochránce psů :-) Dnešní aktivita sopek je o něco nižší než včera. Opět obcházíme jednotlivé krátery, fotíme a poté se vracíme k autům. Loučíme se s psíky, které s sebou opravdu vzít nemůžeme a vracíme se do Buzau. Dále jedeme směrem k moři. Podél silnice jsou pole se slunečnicemi, kukuřicí atd. Je tu také hodně studní, nejen na polích, ale i podél silnic s odpočívadly. U jednoho odpočívadla zastavujeme a obědváme. Jsou tu hned tři studny a není neobvyklé, že zde zastaví nějaké místní auto a řidič se jde ke studnám napít. Jen na zkoušku také vytahujeme pár kbelíků. Pokračujeme dál a projíždíme města Slobozia a Tandarei a před městem Hirsova najíždíme na placený most přes Dunaj. Řeka je to veliká a to je most určitě postavený na nejužším místě široko daleko. Jedeme dál a projíždíme město Ovidiu, kde žil slavný římský básník ve vyhnanství. Do Constanty je to již jen pár kilometrů. Severně od ní je náš cíl - největší rumunské přímořské letovisko Mamaia. Je postaveno na úzkém pruhu pevniny mezi jezerem Lacul Siutghiol a Černým mořem. Za vjezd do Mamaie se platí. Bohužel se tu nedá nikde zaparkovat. Respektive dá, ale všechna místa k parkování jsou již obsazená. Nakonec přeci jen nějaký ten volný plácek nacházíme. Nejdříve se jdeme podívat k jezeru. Celkem nic zajímavého tu není - betonové molo a brčálově zelená voda. Otáčíme se a jdeme k moři. Už si uvědomujeme, že sehnat tu levné ubytování nebude jednoduché. Je to tu jen samý hotel a nikde žádný apartmán, nebo něco podobného. Ale hned na první pohled to tu žije. Nad celým letoviskem jezdí lanovka, a pláže tu jsou velmi pěkné. Jsou čisté, pevnina tu jen mírně klesá do moře, tak tu ani nejsou velké vlny. Jdeme si smočit alespoň nohy a pak se vracíme k autu. Je to tu pěkné, ale zkusíme štěstí jinde. Vracíme se do Constanty a míříme na jih. Projíždíme Eforii a zkoušíme štěstí v Costinesti. Sice odchytáváme paní, která nabízí ubytování, ale je nás moc. Hledáme tedy na vlastní pěst, avšak máme smůlu. Je sobota a je tu plno. Všude nám říkají, že máme přijít zítra, to již hodně lidí pojede domů. Dále zkoušíme štěstí v dalším středisku - Neptunu. Zde je nahaněčů hafo. Dokonce se o nás i perou :-) Nabízejí nám ale jen malé byty v paneláku a to není žádná sláva. Už docela znechuceni z vyjednávání jedeme do Mangalie a tady je to pohoda. Bez velkého řečnění se jedeme podívat na první nabídku - můžeme si vybrat mezi dvěma pěknými byty - dvoupokojovým nebo třípokojovým. Rozhodujeme se pro ten větší. Na pláž je to kousek a aspoň poznáme zdejší život. Zabydlujeme se, večeříme a poté se jdeme podívat k moři. Je to opravdu nedaleko. Je tu betonové molo s betonovými vlnolamy a jsou tu cítit řasy. Jdeme dál a procházíme okolo několika pláží a restaurací. V jednom stánku si dáváme pivo a jdeme dál, až do Saturnu. Je tu zábavný park a vypadá to tu jak na Matějské pouti - kolotoče atd. Vracíme se cestou, kterou lemují obchůdky a restaurace a je nám jasné, že tady to taky bude žít. Líbí se nám tu a tak jdeme spát s dobrým pocitem.

Druhý den jdeme hned po snídani k moři. Jdeme opět podél moře a hledáme vhodnou pláž. Na hodně místech jsou opět cítit řasy, které tu moře vyvrhuje na břeh. Jdeme tedy až do Saturnu, kde je to asi nejlepší. Řasy tu u břehu nějaké jsou, ale cítit tu není nic. Moře také vypadá pěkně a tak tu zůstáváme. Lidí je tu hodně, ale to nám ani nevadí. Holky tu jsou krásné a navíc jich je většina nahoře bez :-) Plavat se tu v moři nedá. Jsou tu velké vlny, ale dá se v nich perfektně vyřádit. A to říkám i já, který se jim jinde raději vyhýbá. Trávíme tu čas až do odpoledne, kdy se vracíme na byt. Večer se vydáváme na jídlo a za večerním životem. Perlou večera je BJ, který v jedné restauraci ukazuje luxusní taneční číslo na místní hudbu. Odměnou mu je nejen náš potlesk a smích, ale i potlesk a uznání místních lidí :-) A co na tom, že někteří nechápavě kroutí hlavou :-)

V pondělí Renče není dobře a tak zůstávají s BJem na pokoji a my opět jdeme k vodě na pláž v Saturnu. Bohužel po obědě přichází bouřka, která nás všechny od vody vyhání. Spolu s bouřkou přichází stálá oblačnost, takže máme po sluníčku. V podvečer se ještě jdeme podívat do centra města. Vracíme se podél moře, když začíná zase pršet. Schováváme se v jedné rastauraci a po dešti se vracíme zpět do bytu.

Ráno vstávám brzy. Jdu se podívat do města na zbytky řecké kolonie Callatis, která pochází ze 6. století před naším letopočtem. Nikomu jinému se nechtělo, tak jdu sám. Začínám v archeologickém muzeu, kde jsou antické památky. V hlavním sále jsou vystaveny zbytky sloupů, stély, keramika a šperky. Vše pochází převážně z helénské doby. Dále jsou tu římské mince s portréty jednotlivých císařů. Je tu i zbytek podlahové mozaiky. Škoda jen, že popisky jsou jen v rumunštině. Moc jim tedy nerozumím. Další část muzea tvoří místnost kruhového půdorysu s kamenným sarkofágem. Podél zdi jsou rozestavěny amfory a další zbytky stél a sloupoví. Ve skleněných vitrínách si tu prohlížím další šperky a keramiku. Nevím, zda se tu může fotit. Fotím tak, aby mě nikdo neviděl :-) Na zahradě muzea jsou další zbytky pevnosti Callatis, stejně jako na dalším plácku kousek za muzeem. Zde je ale mezi pozůstatky sloupů nepořádek a pobíhají tu jen toulaví psi. Za fotbalovým stadionem jsou pak zbytky opevnění a další památky mají bý přímo v hotelu President. Hotel obcházím, ale z venčí dovnitř moc vidět není a jít dovnitř nemám odvahu. Nechce se mi vysvětlovat recepčnímu, že se chci jen podívat ... Jdu k moři a po náspu, který chrání přistav před vlnobitím, jdu až majáku. Zde se otáčím a vracím se zpět podél moře. Pláže jsou mokré, koupe se jen pár nadšenců. Je asi 13:00 a vracím se do bytu. Ostatní už jsou na nohou. Vařím si oběd a odpočívám. V 16:00 opět vyrážím do města - najít poštu. Ptám se lidí a používám výraz "post office", abych vzápětí zjistil, že pošta se rumunsky řekne pošta :-) Není to ani moc daleko. Odesílám pohled a vracím se zpět. Na večeří jdeme do té samé restaurace, kde jsme se včera schovali před deštěm. Jde s námi i Renča, které je již lépe. Dávám si svou oblíbenou tochituru a později i dva kousky mici. Při objednávání nás paní opravuje a říká nám, jak se správně v rumunštině vyslovuje chleba. Nejdříve Jiříka a pak i mě :-) Fufu si stěžuje na bolavé břicho. Smějeme se mu, že to bude průjem a to ještě nevíme, že ho zítra ráno budeme mít všichni :-) Opět prší a do bytu se vracíme docela mokří.

Ráno všichni běháme na záchod a mezitím balíme. V 10:00 vracíme majiteli klíče a loučíme se s Mangalií. Začínáme se vracet domů. Cestou se zastavujeme v Bukurešti, kde ukazujeme klukům House of People, Vítězný oblouk a procházíme si i park Herastrau na břehu stejnojmenného jezera. Je tu příjemný vzduch, a ani se nechce věřit, že park obklopuje rušné velkoměsto. Jsou tu fontány a různé sochy. Nejzajímavější část parku je místo s 12ti velkými bronzovými sochami hlav politiků a vědců z celé Evropy. Jsou postaveny do kruhu, jako 12 měsíčků :-) Další zajímavostí je velká socha Charlese de Gaulla. Se setměním opouštíme Bukurešť a jedeme až k Ramnicu Valcea, kde nocujeme poblíž přahradní nádrže.

Následující den se pak vracíme přes Sibiu, Arad, Sceged atd do Česka.