.: Artie :.

Abych nevypadl z rytmu, posilam dalsi pozdrav z druhe strany zemekoule. Dlouho sem se neozval castecne diky me lenosti a neustalemu odkladani, pak ze se tu porad deje to same no a taky uz pomalu zapominam. Brzy budu mit moznost si pripomenout, protoze se chystam na dovolenou do Cech. Objevim se tam 10. cervence a zdrzim se na 6 tydnu. Pak jeste na nejakou dobu prijedu sem, ale uz zacinam mit pocit, ze je na case se vratit. V Praze se chci par dni zdrzet a pokud mozno se videt s co nejvice znamyma. Bydlet budu u Jarise, ktery mi slibil, ze ze me za par dni udela klasicky cesky hospodsky typ, coz bude asi lehci, nez ze ja z nej nekdy udelam poradneho horolezce. Ja mu za to pomuzu premluvit jeho pritelkyni, aby ho pustila se mnou na dovolenou do Australie. Myslim ze po desiti dvanactkach moje diplomaticke schopnosti budou akorat tak na to vhodne. Jinak se jeste asi zajdu podivat do byvale prace a mohli bysme se treba sejit v nejake hospode nebo tak.

Koncem tydne se presunu k rodicum a v sobotu ma svatbu moje sestra. S brachou tam pojedem s autem plnym horolezeckeho vercajku, abysme pak hned vyrazili do Dolomitu, kde se sejdem s mym kamaradem Mikem z Australie, coz je trochu schyzofrenni, ze letim do Evropy abych se sesel s Australanem. Mozna se k nam prida Massimo z Janova, ale ten zrovna ceka rodinu, tak pri nejhorsim je zajedu navstivit a pozdravit se i z dalsimi prateli v Janove. Zacatkem srpna nemam jeste zadne extra plany, tak mozna zase zavitam do Prahy. Pak se vydavame s Jarisem a velkou partou horolezcu do Tater, odkud se vratim a hned letim zase na Zeland.

No abych nezapomel, jeste kratce k tomu, co se tu delo za posledni pulrok. Asi nejvyznamejsi byla moje dovolena s Jarisem a mym bratrem. To ze byl nejhorsi prosinec za poslednich 50 let a z 25 dni jen 4 byly pekny prekvapive ovlivnilo nase plany. Chvilema sem mel pocit, ze se tu klukum ani moc nelibi, ale i tak si myslim, ze jsme meli skvelou dovolenou. Nejlepsi bylo, ze jsme byli takova super parta. Sice by se nekomu mohlo zdat, ze to mezi nama obcas skripe, obzvlast kdyz jsem byl vlastnim bratrem v pulce jednoho treku obvinen, ze je tyram hladem a ze dal nepude, pokud nesezerem zasoby planovane na dalsi 3 dny, nebo pri drobnych potyckach, kdyz jsem chlapce pristihl, jak tajne uziraji z precizne rozvrzenych zasob chleba. Taky jsem byl kritizovan za me ridicske umeni (pro ktere nemeli pochopeni ani mistni policajti a skoncil jsem se 2 speed ticketama), prezdivka Tyran pripadne Puntickar byla doufam jen omyl, ale to vsechno vyplyva z nevdecne role ridice, kuchare a organizatora v jedne osobe, ktere jsem se ujal, zatim co Jaris a Zdenda si vybrali roli pohodlnych Japonskych turistu, o ktere sem se staral lip nez vlastni mama.

No nic, podivali jsme se trochu po severnim ostrove, nejake lezeni na skalach u jezera Taupo, vystup na sopku Ruapehu, kde jsme nic nevydeli, protoze byla v mracich, zato jsme druhy den zjistili, ze jsme totalne spaleny v obliceji, takze moje varovani pred mistnim sluncem se potvrdilo. Bohuzel sem to podcenil i ja a jen Jaris, ktery se potiral zinkovkou, vypadal jakz takz normalne, pokud se to v jeho pripade da rict. Pak jsme se presunuli na Jih, v Kaikoure se kluci jeli lodi podivat na verlyby. Super zazitek, ktery ocenili 12 nablitymi pytliky a ja byl rad, ze jsem to vynechal a uchoval jsem si jen prijemny vzpominky na vylet z predchoziho roku, kdy obloha byla modra, more jak zrcadlo a velryby pritulne jak ceske divky. Chvili jsme doufali, ze vylezem Mt Cook, jenze pro pocasi jsme se nemohli dostat ani do chaty pod nim, tak jsme to vzali pres turistickou mekku Queenstown do Fiorlandu, kde jsme zjistili, ze v horach je moc snehu a laviny, takze zadne lezeni. Trochu jsme lezli na skalach u Wanaky, pak jsme se presunuli na zapadni pobrezi a vanoce a silvestra stravili na snehu v chate Alpine clubu, 2000m nad morem (ktere za peknych dnu bylo videt) a ve spolecnosti dalsich 9 horolezcu. Tam to bylo super a par dnu bylo pekne, jinak ale snehove boure, vychrice a plnej hajzl. Nakonec se nam nastesti v posledni chvili podarilo dostat helikopterou dolu diky oknu v mizernem pocasi a vyhnout se tak potupnemu toaletnimu systemu, ktery vymyslel jeden horsky vudce, co s nama byl na chate (v podstate se sralo do kyble a kdyz byl plnej, vyklopil se do nejaky trhliny v ledovci). Dva dny jsme jeste vyuzili pro lezeni na ledu mistnich znamych ledovcu - Franz Josef a Fox.

Pokracovali jsme dal po zapadnim pobrezi, zkusili nejake kajaky a dostali se az na sever jizniho ostrova, kde je nejlepsi lezecka oblast na NZ a kolem vanoc se tam sjizdi vsichni mistni lezci. Jenze furt lilo, kemp byl samy blato, horolezci nasrany, skaly mokry a celkove se nam tam moc nelibilo. Jaris s brachou k tomu kritizovali mistni lezce a mezi nimi i par mych znamych, ze jsou to zoufaly asocialove a tak jsme byli radi, kdyz jsme se vratili na Severni ostrov. Navic pocasi se umoudrilo a od toho okamziku uz bylo celou dobu pekne.

Na severnim ostrove jsme se stavili ve vukanicke oblasti kolem mesta Rotorua, zajeli na poloostrov Coromandel, pres Auckland se vydali na sever az na nejsevernejsi cip NZ, pak zpatky po 90 milove plazi, zastavka u gigantickych stromu Kauri a zpet do Aucklandu. To vse prokladane obcasnym koupanim, lezenim atd.

Posledni den v Aucklandu jsme si pujcili od kamarada terenni auto, 2 surfy a vyrazili na plaz, po ktere se da jezdit. Bracha si zajel trochu do more a kdyz nam vlna splouchla do motoru, auto chciplo. Pruser byl, ze prave zacinal priliv, takze voda stoupala, vlny vymylaly pisek pod koly a vypadalo to cerne. Nakonec na posledni chvili chytil jeden valec a podarilo se nam vyskakat do bezpeci. Pak uz jsme se radsi jen koupali a surfovali, nebo se o to alespon pokouseli.

Dalsi den kluci odleteli a do dnes vlastne ani nevim, jestli se jim dovolena libila. V kazdym pripade co odjeli tak tu 4 mesice nezaprselo a meli jsme nadherne leto.

Ja sem se pak uz venoval jen cinnostem a jezdil na mista, o kterych jsem uz nekolikrat psal - horske kolo, lezeni, koupani, plavani atd. Jen v breznu jsem zase vyrazil do Queenstown, tentokrat letecky, abych se tam sesel s kamaradem, co tam zije a je taky horolozec. Chteli jsme opet lezt ve Fiorlandu, jenze on se na posledni chvili zranil a ja uz nemohl zrusit letenku. Tak jsem si tam dal Greenstone a Routeburn trek. Oba patri mezi NZ Great walks a jedny z nejvyhlasenejsich na svete. Pak jeste koncem dubna jsem s par znamyma letel do Australie na nejake lezeni - Mt Ariples a to bylo dost super.

Taky jsme zacal delat pokrocily kurs potapeni a v ramci toho jsem se podival na Poor Knights Islands (ostrovy chudych rytiru), coz je jedno z 10 nejlepsich mist na svete a asi to bude pravda po tom, co jsem videl. Uz mi chybi jen jeden ponor a budu Avanced Open Water potapec, mimo jine to znamena, ze se muzu potapet do 30 m.

No ja myslim, ze to staci a vic si muzem povedet, az prijedu domu. Posledne me nekdo psal, ze se musim v praci asi dost nudit, kdyz pisu tak dlouhy maily. Tak to je tezkej omyl, ja v praci vubec nepisu osobni maily a internet pouzivam jen k reseni pracovnich problemu. Tyhle maily smolim doma po vecerech. Holt tady to neni jak v byvale praci nebo jinde v Cechach, ale zase jim tu vetsinou staci, ze delam jen 8 hodin denne, protoze za tu dobu toho zvladnu celkem dost.

Takze pa a brzy nashle,