.: Artie :.

Zdar chlapi,

Mam za sebou druhy vikend na Mt Ruapehu. Ted jsme tam vyrazili i pres nepriznivou predpoved oslavit slunovrat. V sobotu jsme absolvovali vystup na vrchol, ktery se nakonec docela vydaril. I kdyz jsme vychazeli za huste mlhy, po prekonani cca 400 vyskovych metru jsme se ocitli nad mraky a otevrel se nam nadherny vyhled. Jak uz to byva na tehle hore, fucel tam poradny vitr a byla slusna kosa. Vyhled netrval dlouho, kazdou cca pulhodinu horu zahalil mrak a bylo videt velky bily hovno. Tak asi 2 m pred nosem. Pak se to zase na chvili vybralo a bylo nac koukat. Nahore se totiz nachazi velka plan mozna 1 km v prumeru, lemovana horami. Kazdy stit, sutr i byvakovaci chajda je tam obalena vrstvou ledu a snehu - dusledek zdejsiho vlhkeho pocasi. Led a snih vytvari bizardni utvary vsude kam se clovek podiva, a co rozhodne nikde neni videt, jsou hole skaly nebo sutry.

Po prechodu plata jsme se dostaly ke krateru, ktery tu zbyl po poslednim vybuchu (1996). Ted se v nem nachazi jezero, ktere ma pry udajne teplou vodu. Teda teplou na to, aby v tomhle kralovstvi ledu nezamrzlo, ale abych se v nem ohral, musel bych se potopit hodne hluboko. Na druhe strane je nejvyssi hora na sopce (cca 2800m) a to byl nas cil. Vydali jsme se tam po hrane krateru, postupne tak prechazejic mensi vrcholy. Obcas bylo nutny vylezt mensi ledove vysvihy. Nejzajimavejsi byl posledni pred vrcholem. Byla to asi 10 metrova 80 stupnova stena, na ktere vitr vytvoril housti ledovych vetvovitych utvaru 1-2 m dlouhych a na tom sem lezl. Byl sem z toho dost vyklepany, protoze ty utvary jednak misty davaly lezeni character previsu a pak se sem tam nejaky ulomil a sesypal dolu. Nic prijemneho v 8 metrech bez jisteni, takze sem si oddechl, kdyz sem se tim nakonec ve zdravi prosekal. No dalo se to taky obejit, ale to neni nic pro nas, co mame radi adrenalin, vid Jaris? Navic sem udelal dobry dojem na predsedu Aucklandske sekce Alpine clubu Marka.

Jeste na vrcholu se mi podarilo udelat par peknych fotek, i kdyz pak z toho moc nebylo, protoze se mi vytvorila ledova krusta na objektivu a nemohl sem se ji zbavit. Pri zpatecni ceste ale uz byla zase mlha. Ze zacatku byla orientace jednoducha - zpatky po hrebenu, ale jak jsme se dostali na plato, byl konec. Zacali jsme sestupovat a po 20 minutach Alex (pristehovaly rus) zjistil, ze misto na sever sestupujem na jih. Tak hura zpatky nahoru a nakonec jsme v tom mliku, do ktereho se uz zacalo stmivat, nasli pomoci mapy, kompasu a vyskomeru sestup severni stranou. I tak jsme se sekli o jedno udoli a po dosazeni vysky chaty jsme k ni museli traverznout pres tri neprijemny hrebeny. Ja osobne mel teda dost, ale nepriznal jsem to a myslim ze ani ostatni krome Erika to nepriznali. Ta hora je fakt obrovska a stava se, ze se tam lidi pri spatnem pocasi ztrati, bloudenim se unavi a zmrznou.

Na chate uz pomalu pro nas 4 organizovali zachranou vypravu, i kdyz venku byl pripraven zatim jen snehulak. Vecere byla v plnem proudu - svarak, krocan, vanocni pudding, tak sme se rychle ohrali. Druhy den bylo hnusne - vitr a dest se snehem. Jen jsme trochu zalezli na ledu nedaleko chaty a vydali se domu.

Ted lezim v posteli a lecim si nachlazeni. Sere me pri tom nekolik veci - prohra s reky, $50 dolaru, ktere jsem vyplazl za doktora jen kvuli potvrzeni do prace, to ze zitra nebudu moc jit hrat paintball a taky spell checker, ktery mi komoli cestinu tim, ze se ji snazi napasovat na anglictinu.

Za tyden to vypada, ze vyrazim opet. Navic jsem si pujcil z knihovny pruvodce na Mt Taranaki (Mt Egmont), ktery je o neco mensi, ale je bliz k mori, takze ma krutejsi podminky a lepsi led. Nektery vystupovy trasy jsou fakt pekny. Tam vyrazime, az bude predpoved pocasi na vikend idealni.

Tak vas zdravim,