Králický Sněžník, Sniežnik, Vlaské, Vysoká, U sedmi cest, Podbělka, Stříbrnické sedlo, Schronisko na Sniežniku, Miedzygorze, vodopád, Wilczka, Zahrada bajek, Domaškov, Bystrica Klodska, Miedzylesie

Je neděle 8:00 ráno a já vystupuji z vlaku ve vesničce Vlaské. Je pěkná kosa, ale obloha je jasná a to je příslib krásného dne. Akci jsme kvůli počasí přesunuli o jeden den, tak se to snad vyplatí. Kluci přijíždí v 8:30. Vydáváme se kousek po silnici a za zatáčkou odbočujeme doprava, směr Vysoká. Mírně stoupáme podél toku potoka, slunce prosvítá mezi stromy ... Po necelých třech kilometrech vycházíme z lesa na zasněženou planinu. Pokračujeme dál a sledujeme vrcholky Jeseníků, které se objevují na východě. Viditelnost je nádherná. V obci Vysoká se napojujeme na žlutou turistickou značku. Sněhu postupně přibývá a tak vytahujeme turistické hole a nasazujeme návleky. Přecházíme další zasněženou pláň a u hranice lesa marně hledáme turistickou značku. V zimě je orientace mnohem horší - cesty jsou zasněžené a ani značky na stromech nemusí být vidět. Nakonec nám nezbývá než pokračovat dál po neznačené pěšině, která nás přivádí k potůčku. Podle mapy by tedy naše cesta měla být někde nad námi. Stoupáme kolmo do prudkého svahu a cestu skutečně nacházíme. Pokračujeme tedy dál po žluté až k rozcestí. Zde s Milošem navrhujeme občerstvovací pauzu, ale Laďa nás ukecává k ještě asi kilometrovému stoupání na hřeben. Hlad mám už jak vlk a síla také dochází. Jsem tedy rád, když přicházíme k rozcestníku U sedmi cest (1002 m). Je 11:30 a dáváme pauzu na oběd. Je tu dřevěný přístřešek, ale na sluníčku je lépe. Za sebou máme 8 km chůze a stejná vzdálenost nás čeká do Stříbrnického sedla. Po občerstvení pokračujeme po modré značce. Jdeme opět převážmě lesem, stoupáme a stále se boříme do sněhu. Ani se nelze divit, že jeden půlkilometrový úsek jdeme 15 minut :-) Kluci původně cestu plánovali se sněžnicemi. Až když jsem se přidal já (sněžnice nemám), řekli si, že půjdeme bez sněžnic všichni ... na férovku. Teď toho možná trochu litují, ale já s nimi zase budu na férovku pít večer pivo :-) Cestou míjíme sruby prvorepublikového opevnění a v 13:15 jsme na vrcholu Podbělka (1307 m). Zanedlouho se nám již otevírá pěkný výhled na hlavní vrchol Králického Sněžníku. Ovšem cesta k němu ještě nějakou dobu potrvá. V dálce jsou také krásně vidět bílé svahy Krkonoš. Potkáváme dva běžkaře a psa. Pes k nim prý nepatří - ztratil své pány a bloudí tu. Jdeme dál a pes s námi. Dovedeme ho do Stříbrnického sedla, odkud pravděpodobně přišel. Krátce po 15:00 jsme v sedle. Zde potkáváme turisty, běžkaře a další se vracejí z vrcholu. Pes už s námi není - asi se chytil někoho jiného. Posilňujeme se a rychle pokračujeme dál. Slunce se blíží k obzoru a zakrátko bude tma. V 15:45 jsme na vrcholu (1423 m) a vychutnáváme si západ slunce. Člověk se sem trmácí celý den v mrazu a pak je to jen chvilka krásného pokoukání a slunce je fuč :-) Tak abychom zase šli :-) Míjíme zasněžené zbytky bývalé rozhledny a sestupujeme do Polska. Za necelou půlhodinku přicházíme ke Schronisku na Sniežniku (1218 m). Dáváme si pivko a pak se jdeme ubytovat (cena 25 Zl). Šestilužkový pokoj budeme sdílet se dvěma mladými Poláky. Vracíme se do restaurace a objednáváme si další pivko a guláš. Lze si objednat i pivo s malinovkou! To se malinová šťáva zaleje pivem. Navrchu se pak udělá narůžovělá pěna - vypadá to zajímavě. Kluci prskají, prý je to sladké, ale dávají si to znovu :-) Já zezačátku odolávám a piju "pivo proste" Tyskie, ale asi i vlivem již vypitých piv si říkám: "Proč to také nezkusit.". No je to taková silnější malinovka :-) Bar se ve 23:00 zavírá a ti nevytrvalejší se přesouvají na chodbu, kde se hraje na kytaru a zpívá.

Poláci vstávají již v 5:00. My ležíme až do osmé hodiny. Míla hledá mobil - jako obvykle :-). Přesouváme se do restaurace, kde snídáme. Dnes není kam spěchat a tak vyrážíme až 9:45. Jdeme po modré značce. Cesta mírně klesá a po necelých dvou hodinách chůze přicházíme do Miedzygorze. Míjíme domky, penziony, hotely i tzv. "Zahradu bajek" a přicházíme do centra. Autobus nám jede až za hodinu a tak jdeme do restaurace Zlaty Rog. Objednáváme si lahvový Žywiec a já po pár doušcích vyrážím ven - k vodopádu. V tuto roční dobu je to spíš ledopád a nádherný. Podle mne ještě hezčí jak v létě. Vracím se zpět do restaurace a poté jdeme na autobus. Podle našich informací by měl jet do Domaškova, ale tento jede do Bystrice Klodske. To nám nevadí. V Bystrici nám na autobus dobře navazuje vlak a tak se celkem rychle dostáváme do Miedzylesie. Zde máme 2 hodiny čas a tak jdeme do naší staré známé restaurace. Ochutnáváme pivo Tatra mocne a já si objednávám žurek - vydatnou polévku (6 Zl). Následně jdeme utratit poslední zlaťáky do obchůdku (sklep alkoholowy) a už spěcháme na nádraží, kde nastupujeme do rychlíku směr Praha. V Lichkově se loučím s klukama a přejeme si vše nejlepší do nového roku. Cestu do Brna budou mít ještě dlouhou. Asi po hodině jízdy (v 18:15) vystupuji v Kostelci a štráduju si to domů, kde na mě čeká vana s horkou vodou ... :-)