10.-12.12. Prodloužený víkend strávený na Malé Fatře. Více informací zde
19.-20.11. - Zahájení zimní sezóny víkendovým lyžováním na ledovci v rakouském Kaprunu. Zimo vítej!
Dne 15.10.2005 se uskuteční závod Highlander. Více informací na www.highlander.cz
Vyrážíme ve čtvrtek ráno v 1:00 z Jihlavy a po cestě zpestřené menší zajížďkou přijíždíme do Popradu. Tatry jsou krásně zasněžené, na obloze ani mráček ... vypadá to velice slibně. Odbočujeme na Starý Smokovec a teprve nyní máme možnost vidět tu spoušť, kterou tu před pár lety napáchala vichřice. Bude trvat desítky let než to tu bude jako dřív... Přijíždíme do Tatranské Lomnice a hledáme hotel Hutník, kde parkují ostatní. Nacházíme ho v Tatranských Matliarech. Nikdo z našich kolegů zde již není - už jsou na cestě k chatě. Balíme batohy. Zajímavé je sledovat Marťasův batoh, jak postupně nabývá na velikosti, jak na něj Marťas neustále něco přidělává. Jeho nandávání na záda je komická záležitost - bez naší pomoci je to nemyslitelné :-) V 9:45 vyrážíme. Jdeme po modře značené pěšině. Nejprve polomem, později vcházíme do lesa. V lese je o poznání chladněji, ale chůze s těžkým nákladem nás pěkně zahřívá. Marťas je neustále terčem našich posměšných poznámek směřujících k jeho batohu. Hádáme, co v něm nese ... bar? ... půlku prasete? ... mrtvou tetu? Už teď lituje, že si toho bral tolik :-) Přicházíme k rozcestí a pokračujeme po docela široké cestě, která vede nad korytem malé říčky. Popruhy batohu se mi nepříjemně zařezávají do ramen, ale jsme na tom všichni podobně. Přecházíme most přes říčku a po dalším stoupání přicházíme k odpočívadlu u Šalviového pramene. Konečně máme příležitost si déle odpočinout. Stále krásně svítí slunce a v dálce jsou už vidět skalnaté štíty. Cestou jsme už potkali pár lidiček, ale ty dvě postavy, která teď přicházejí poznáváme. Patří k naší skupině. Jediní, kteří jeli vlakem. Třeseme si pravicemi a vítáme se. Později opět pokračujeme. Cesta se zužuje na šířku dostatečnou na projetí skůtrem. Obloha se začíná zatahovat a v lese pěkně přituhuje. Občas padne otázka, zda už nenandáme lyže a při dalším odpočinku jdeme do toho. Váha našich batohů je hned nižší a najednou se jdeme mnohem rychleji. Tedy s vyjímkou Marťase, který se zbytek cesty trápí a skialpy proklíná. Jejich nákup označuje za životní omyl atd :-) Však ono to chce jen tréning. Vycházíme z lesa a ocitáme se v dolině Zeleného plesa. Zanedlouho již vidíme i Chatu pri Zelenom plese - Brnčálku. Ve 14:00 jsme u chaty. Odkládáme věci v předsíni a jdeme se ohřát do jídelny. Přes velká okna zde máme krásný výhled na dění na okolních svazích. Nejzajímavější je úzký stoupák do Velké Zmrzlé doliny, tzv. flaška. S Alfim se shodujeme, že ji na lyžích raději sjíždět nebudeme. Zato Marťas má v oku jiskru a určitě ho to láká. Objednáváme si hrachovou polévku, pivo a vymýšlíme plán na zbytek dne. Nejdřív se ovšem musíme ubytovat. Chata je ale plná, a ačkoli jsme ubytování měli zamluvené dlouho předem, naši partu ubytovali v turistickém přístřešku :-( Nedá se nic dělat, musíme brát, co nám nabízejí. Do přístřešku si zatím dáváme věci a vyrážime na odpolední tůru. Vystoupáme a sjedeme si na svah nad chatou. Jde to dobře. Pásy drží, otočky se daří ... jsem nadšen. V nejstrmější části svahu je to sice naročné, ale stále do jde, takže následuji Alfiho a zanedlouho potkáváme další známé tváře. Standu, Miloše a Martina, kteří se vracejí na chatu. Bavíme se a čekáme na Marťase, který se někde opozdil. Po delší době je nám jasné, že už asi nedorazí a tak se jdeme ještě kousek projít. Je mlha a viditelnost nic moc. Přicházíme k Červenému plesu a zde sundáváme pásy. Dál již nejdeme. Čeká nás sjezd k chatě. Zdánlivě snadná záležitost, ale pro mě je to první větší zkušenost s jízdou v prašanu. Návyky z upravených sjezdovek zde opravdu nefungují a kdykoliv začnu tlačit na špičky lyží, zaryjí se sprostě do sněhu a následuje efektní kotrmelec :-) Svah spíše kutálím, než sjíždím, ale nakonec jsem přeci jen dole a vypadám jak sněhulák :-) Jdeme na ubikaci. V pokoji v noclehárně je sice teplo, ale ze stropu kape voda. Pod střechou je nafoukaný sníh a jak se zatopilo, tak začal tát. Pokoj vypadá opravdu divoce, kapající voda se zachytává do odpadkových košů atd. Stejně se sem nevejdeme, tak budeme spát v předsíni, kde je sice větší zima, ale sucho. Bohužel přímo pod místností je hlučný naftový generátor a smrdí tu nafta ... Jdeme na večeři. Marťas už sedí u piva a vypráví, jak se snažil v nejstrmějším místě svahu udělat otočku. Točil se neúspěšně tolikrát, že to nakonec otočil a sjel dolů. Zato sjezd si pochvaloval, to byla bomba. Jóóó ... pro mě taky :-) Po báječné večeři ještě sedíme v jídelně až do deseti hodin, kdy jdeme spát.
Pátek 6:20 - probouzí nás zvuk generátoru: "Br br br br ..." No aspoň nezaspíme snídani :-) Ta je v 7:00 a po jídle se strojíme a společně se Standou, Milošem a Martinem vyrážíme na Jestrabiu vežu (2.138m). Sice tušíme, že samotný vrcholek asi bude oříškem, ale zkusíme to alespoň do sedla a tam uvidíme. Staříci dnes jdou na Baranie rohy. Přes noc napadlo pár centimetrů nového sněhu a počasí je stejně špatné jako včera - mlha a všude šedo. Jdeme ve velké skupině. Podobným směrem míří i další lidé. Postupně se zástup trhá a od Červeného sedla již jdeme sami. Pod skalnatou částí nandáváme mačky a pokračujeme dál. V 11:30 jsme v sedle. Občerstvujeme se a vyhodnocujeme co dál. Vypadá to již na těžší lezení a pokračovat dál se nikomu nechce. Někoho ale napadá možnost návratu přes Malou Zmrzlou dolinu. Druhou stranu sice nikdo nezná, ale to co vidíme, vypadá schůdně. Slaňujeme tedy jednu délku lana a ocitáme se nad velkou stěnou, přes kterou cesta nevede. Vracíme se tedy zpět do sedla a následně i dolů po vlastních stopách. Při sestupu máme dostatek příležitostí se pořádně vyblbnout ve sněhu a tak neváháme. Po návratu na chatu se jdeme zahřát polévkou. Dnes mají oblíbenou kapustnici. Odpoledne jdou Alfi s Milošem lozit na ledopády a ostatní pak na skialpy opět k Červenému plesu. Svah je ovšem už docela rozmydlený, takže v nejprudším mistě svahu musíme lyže sundat a těch pár metrů je nést na rameni. Je to ale dřina...uf. Přicházíme k Červenému plesu společne s dalším skialpinistou. Ten docela machruje a Standa se s ním hecuje a společně jdou dál a sjedou si prudší svah pod Jastrabí vežou. Ten samý, který jsme dnes v poledne scházeli cestou ze sedla. My ostatní předěláváme lyže na sjezd a jedeme dolů. Tentokrát už svah sjíždím bez pádu. Od chaty pak sledujeme Standu a druheho borce, při jejich sjezdu. Druhý borec najednou hází docela dobrou rybu :-) Ne, že bychom mu to přáli, ale nemá se vytahovat ... . Jdeme se převléknout a osprchovat. Po návratu na pokoj zjišťujeme, že se ještě nevrátil Alfi s Milošem a začínáme být lehce nervózní. Naštěstí už jsou v dálce vidět dvě svítící tečky - čelovky. To jsou oni. Po večeři opět sedíme u pivka a pak jdeme spát. Noční obloha je plná zářících hvězd, což je příslib pěkného počasí.
Ráno nás opět budí kuckání generátoru. Dnes je opravdu krásně. Vetšina dnes míří na Lomnický štít. Jen já s Marťasem jdeme na skialpovou tůru do sedla pod Jahňací štít. Marťas si s přípravou dává na čas. Už je dost hodin, stojím na lyžích a čekání mě moc nebaví, tak se na cestu vydávám sám. Však někde počkám. Je opravdu krásně a mám dostatek času prohlížet si okolní štíty. Hlavně Jastrabiu vežu a Kežmarský štít. Vidím i zástup lidí stoupající ve flašce. Někde mezi nimi jsou i naši kamarádi. Vystupuji opět k Červenému plesu. Chci tu počkat na Marťase, ale fučí silný vítr, je zima a tak se musím hýbat. Pokračuji tedy dál. Vstupuji do Červené doliny, míjím Belasé pleso a pokračuji pod Kozím hřebenem. Vlivem nového prašanu a silného větru je dnes lavinové nebezpečí určitě vyšší než v předchozích dnech. Moc dobře si to uvědomuji. O lavinový svah se sice nejedná, ale i tak přemýšlím nad možným nebezpečím. Jdu dál. Sedlo je již delší dobu krásně vidět. V mých stopách jde skupinka dalších lidí. Přicházím pod sedlo. Sníh je zde dost měkký, sundávám lyže a nandávám mačky. Mezitím mě skoro dohání první tři borci. Když už jsem celou dobu prošlapával stopu, tak chci být nahoře také první. Chůze v hlubokém sněhu je ale dost namáhává, a ačkoli je sníh s přibývající výškou měkčí čím dál tím míň, síly docházejí. Pouštím tedy před sebe tři borce a jdu v jejich stopách, což je mnohem příjemnější. V 11:00 jsme v sedle. Hrozně tu fučí a tak si každý hledáme své místečko v závětří. Postupně přicházejí další lidé. Dál k vrcholu pokračují 3 borci, ostatním se nechce. Neznají to tam, stejně jako já. Marťase vidím ještě v údolí, mám tedy dostatek času. Fotím a sleduji tu okolní nádheru. Ostatní se vrací zpět, jeden borec dokonce sjíždí úzký žleb na lyžích - a docela zkušeně. Za chvilku je tu i Marťas. Je nadšený. S lyžemi si při chůzi už rozumí více a vidí, že za námahou může být i odměna. Navzájem se fotíme a vracíme se zpět. Potkáváme ještě dva naše kolegy, kteří jdou asi až na vrchol. Nandáváme lyže a vracíme se zpět. Sjíždíme si i svah pod sedlem u Jastrabí veže a zanedlouho jsme opět u chaty. Na ubytovně se potkáváme s Petrem, který se musel vrátit z výstupu na Lomničák, protože si zapoměl mačky. Ještě se mu to nikdy nestalo, je to škoda. Jdeme na polívku a vymýšlíme co dál. Přes okna sledujeme flašku a rozhodujeme se jít tam. Z jídelny vidíme vracející se lidi a mezi nimi jsou i Miloš, Standa a Martin. Takže se všichni postupně vrací. Jen nám vrtá v hlavě, kde je Alfi. Čekali jsme, že bude s klukama. Za chvilku pak potkáváme Adama, který nám vysvětluje, že přes Měděné lávky to nešlo (dva cizí borci tam prý šli a později jsme se dověděli, že je v noci zachraňovala horská služba). Dostali se jen do sedla asi 50 m pod vrchol a tam je čekalo čtyřkové až pětkové lezení a tak se vrátili. Alfi se společně s Láďou vrací jinudy .... Dověděli jsme se, že viděli, jak jedna skialpinistka strhla lavinu. Naštěstí jen prachovku a ne příliš velkou, takže sjela o 100m níž a odnesla to jen šokem. Opět jdeme do lyží a jdeme směrem k flašce. Nad chatou přelétává vrtulník a vzápětí se k zemi snášejí tři padáky. Parašutisté přistávají kousek vedle nás. Je to takové zpestření. Naši pozornost však upoutává svah po pravé straně. Je to vlasně ten samý, jaký denně chodíme, ale zde je jeho část, kterou nikdo moc nechodí. Vyjdeme si ho a sjedeme. Stoupáme a inspirujeme i další borce, kteří se vydávají za námi. Později se dávám s jedním z nich do řeči a zjišťuji, že pochází až z Austrálie!!! Pochvaluje si zdejší hory a sníh. Nejdu až úplně nahoru a kopec sjiždím dřív jak Marťas. Pro dnešek to stačilo. Po návratu jdu opět do sprchy a těším se na večeři, která bude zanedlouho. Se setměním přichází i Alfi a Láďou, kteří se vrátili přes Německý žebřík. Prý to byl velký zážitek. Večer se pak přesouváme do společenské místnosti. Adam hraje na kytaru, Pavel na harmoniku, zpívá se a popíjí se liquere ... :-)
Je poslední den. Staříci jdou na Čierný štít a kluci mají v plánu to samé, kde jsme byli včera. Raději bych viděl i něco jiného, ale dobrá. Je opět krásně, navíc nefouká vítr a tak je i o poznání tepleji. Brzo si uvědomuji, že jsem to podcenil s množstím tekutin, které jsem si na cestu vzal. Takové oteplení jsem prostě nečekal a mám s sebou zhruba jen tolik vody, kolik jsem vypil včera. Budu muset rozpoušťet sníh. Vlivem tepla těžkne sníh a pomalu taje. Sundávám nadbytečné oblečení a během této pauzy se mi pod botou na stoupací pás přilepila vrstva sněhu. Je to jako kopyto, které se při každém dalším šlápnutí nabalí další vrstvou sněhu a dost špatně se s tím jde. Podobné problémy máme všichni. Lyže zanecháváme ve svahu pod sedlem a dále jdeme pěšky. Sníh taje opravdu hodně. Dnes bude lavinové nebezpečí ještě vyšší než včera, alespoň na jižních svazích. V 10:45 jsme v sedle. Času máme dost a tak se rozhodujeme jít dál na vrchol. Není to nijak náročné, mé původní obavy byly zbytečné. Za dalších 15 minut příchází Alfi, Standa, já a Martin, který ještě cítí slivovici ze včerejška :-) na vrchol Jahňacího štítu (2.230 m). Je odtud nádherný pohled na celé Belianské Tatry, Kozí hřeben, Kežmarský a Lomnický štít atd. Je tu 22 stupňů!!! Děláme vrcholové foto, svačíme a vracíme se. Cestou se nám nepříjemně lepí mokrý sníh na mačky, ale zvládáme to a v sedle už na nás čeká Marťas, který už taky dorazil. Takže ještě společné foto a scházíme k lyžím. Při následném sjezdu k chatě 3x padám, ale prostě si ještě musím užít trochu toho sněhu :-) Jdeme naposled na polévku, poté balíme věci a loučíme se s ostatními. Následný sjezd do údolí je úžasný, i když docela nebezpečný. Sjíždíme po vyjeté cestě od skůtru, která je docela úzká a klikatá. Nikdy netušíme, co a kdo bude za následující zatáčkou. Většinou míjíme vyděšené jednotlivce, ale v jednom esíčku mám co dělat, abych křikem upozormil celou skupinu lidí. Za Šalviovým pramenem je cesta již širší. Naštěstí, protože proti nám jede skůtr!!! Širší cesta nám nějaký ten prostor na výhebný manévr poskytuje, ale kdybychom skůtr potkali o chvilku dříve ... raději nemyslet. Na rozcestí vjíždíme do lesa a zde opět jedeme po uzké vyšlapané pěšině. Ze země občas trčí nějaký ten kořen, ale je to zážitek. V jednom místě Alfi padá, snažím se mu vyhnout, a když už myslím, že jsem to zvládl, rozjíždějí se mi nohy a už se taky válím - ve sněhu i smíchem :-) Lyže sundáváme až těsně pod parkovištěm a zatímco cesta nahoru trvala 4 hodiny, dolů jsme to zvládli za 53 minut!!! Loučíme se se zimními Tatrami a vracíme se zpět do Jihlavy. Tak zase za rok.
Radek
(c) Copyright Radek Tomeš 2000-2011|Developed by Radek Tomeš, artie@email.cz