Paklenica 2011 - .: Artie :.

Nápad jet na Velikonoce lézt do Paklenice se zrodil již na podzim a jak jinak než v restauračním zařízení. Byla to velká výzva (pro většinu z nás první velké lezení ve skalách) a tak následovala poctivá zimní příprava na překližce i v nejmenovaném restauračním zařízení :-) Plán máme víceméně jasný, začneme sportovkama a později můžeme zkusit i nějakou vícedýlku pod dohledem zkušených lezců Kamila a Lindy. Velikonoce jsou tu a tak startuje ajeťácká akce pod dohledem dvou učitelek :-)

Ve čtvrtek 21.4. brzo ráno přijíždíme do chorvatského městečka Starigrad. Projíždíme jej a u informační cedule ukazující směr na kaňon Paklenica, odbočujeme do hor. Projíždíme vesničku Marsoviči a po několika dalších stech metrech přijíždíme ke vstupu do národního parku. Druhé auto, zde již stojí a kluci snídají a vaří kávičku. Rádi se k nim přidáváme. Společně si pak kupujeme vstupné do národního parku (5 dní za 120 Kn nebo 17 Euro) a také turistickou mapu pro Marušku. Poté jedeme dál až na horní parkoviště u vstupu do skal. Následuje nabalení lezeckých cajků a asi v 8:00 vyrážíme. Procházíme spodní části kaňonu okolo sportovních cest a Linda nám ukazuje, které jsou pro nás vhodné. Do toho se vkládá Kamil: "Lindo, jaký sportovky? Dáme rovnou vícedýlku... Kluci to dají ...". Holka je to bláznivá (to myslím opravdu jen ze srandy :-)), nechá se ukecat a my následně taky :-) Linda si vzpomíná, že vhodné cesty jsou v masivu Velkého Čuku (Veliki Čuk 559 m). Jdeme pod nástup, kde se loučíme s Maruškou, která jde na turistický výlet. Následně stoupáme vzhůru a zdoláváme feratu, která nás dovede až k nástupu do cest. Vytváříme dvě družstva. 1. družstvo (Kamil, Jindra, já) jde do cesty Water song (6a+) ??? a 2. družstvo (Linda, Roman, Michal) vybírá Centalni kamin (5a). Do batohů bereme jen nejnutnější věci a zbytek necháváme dole. Kamil tahá, já ho jistím. Jindra jde následně na druhého a já na třetího. V 1. délce (5c) je trochu obtížnější nástup, ale pak už to jde dobře. 2. délka je snažší (4b). Na štandu se domlouváme co dál. Kamil navrhuje přelézt do centrálního komínu (5b) nebo je tu varianta jít za druhým družstvem, které mezitím přelezlo do naší cesty a pokračuje přes Severní žebro (Sjeverno rebro 4c). Je to na mě. Dosud to šlo velmi dobře, navíc jsem asi trochu blázen, tak souhlasím s těžší variantou. Ve třech lezeme pomaleji a tak nás pomalu dolézají další lezci. Dávám se do řeči s borcem na štandu. Žije v Ostravě, ale pochází z Ústí nad Orlicí a jeho přítelkyně Klára (která teprve dolézá), z našeho Kostelce :-) Svět je fakt malej! Následuje krátký úsek (4b) k dalšímu štandu. Začátek je v pohodě, ale najednou začínám postrádat chyty. Držím se skály zuby nehty... nechci, ale musím si odsednou. Vím, že to musím dát, zkouším to dál ... pot ze mne jen stříká... Další odsednutí a možna i další. Vždyť je to jen 4b!!! Kamil shora radí, ať to lezu na sokola ... no to už docela jde. Lézt to na "misionáře" nebyl zrovna vhodný nápad, ale to je o těch zkušenostech. Přilézám na štand a cvakám se ... Najednou se mi začíná motat hlava. Není to z výšky, jak si nejdřív Jindra myslí, ale z toho momentálního velkého fyzického vypětí (navíc po probdělé noci za volantem). Prostě srdce najednou řeklo bacha, taky nevydržím vše. Chvíli to rozdejchávám a pak už je mi zase dobře. Jištění Kamila už ale přenechávám Jindrovi. Ke komínu je to už jen kousek, musíme ale ještě pár metrů slézt a kousek traverznout. Dolézá nás i Klárka a tak dávám i řeč s ní. Sice se přímo neznáme, ale možná jsme spolu v dětství jezdili na pionýrské tábory do Sopotnice... Další krátký úsek (5b) vede komínem a je to "na rozpor". Zde z centrálního komínu utíkáme a pokračujeme horní variantou (Gornja varianta 4a). Poslední délku tahá Jindra. Na posledním štandu je docela těsno (dolézají nás nějaké Francouzky) ... kupa lan a navíc jsou dámy cvaknuté v naší smyci. Musí si to přebudovat, přeci jim ji tu nenechám :-) Jsme nahoře. Bylo to super, ale i tak jsem rád, že to už mám za sebou :-) Motáme lana, balíme cajky, přezouváme se a sestupujeme dolů. Některá místa jsou trochu lezecká a sandále kloužou, tak se zase přezouvám do lezeček :-( ... asi 2x, no hrůza! Následuje suťovisko, což je v sandálech taky paráda a sestup do kaňonu. Zde na nás čeká druhé družstvo. Společně se pak vracíme k autům (sportovní cesty po obou stranách řeky jsou plně obsazené). Odpočíváme a čekáme na Marušku. Později od ní přichází sms, že je již ve Starigradu. Jedeme tedy dolů a nabíráme ji. Následuje hledání místa k přenocování. Chceme stanovat volně, místa tu jsou, ale vše je hlídané ... Nakonec se rozhodujeme pro kemp. Vybíráme kemp Paklenica, který se nachází přímo u moře. Vybíráme místo, stavíme stany a vaříme večeři na molu... sledujeme západ slunce a dýcháme mořský vzduch. Většina spí pod širákem v blízkosti moře.

Kamil s Lindou vstávají brzo ráno a jedou lézt na Aniča Kuk cestu Kača (6a+). My ostatní vstáváme až v 8:00 a nikam moc nespěcháme. Do skal vyrážíme až okolo desáté. Až nyní zjišťuji, že jsem si zapomněl doma řidičák :-( To jsem teda pěknej blboun. Samozřejmě mi to nejvíc dává sežrat Maruška :-) Jedeme do skal, kde se loučíme s Maruškou a Jindrou, kteří jdou na turistiku. S Michalem a Romanem vybíráme sportovky po levém toku potoka - masiv Karenin. Na rozlezení dáváme Balaban (4b) a vzápětí jeho druhou variantu. V tahání se střídáme s Michalem. První cestu vytáhne, pak stáhneme lano a tahá druhý s tím, že cvaká už do připravených pres. U další cesty si role měníme. V tomto trendu pokračujeme celý den. Pokračujeme cestou Psichoza (5a). Ta je hned nad potokem a tak při jištění musíme dávat pozor, aby se lano nenamočilo. Roman to s námi vůbec nemá lehký. 2x ho jistíme dost navolno, až na nás musí houknout :-) V lezení se prostřídáváme s partou Čechů. Opouštíme Karenin a přesouváme se kousek níž po proudu potoka. Zajímá nás oblast Lipotica, ale ta je momentálně plně obsazená a tak zkusíme nedaleký Wiener wurstchen (5a). Je v ní převis, ale je to v pohodě. Vedlejší cestu Škorpion (4a) leze opět ta samá parta Čechů, kteří se s námi střídali na Balabanu a Psichoze. Asi to dnes potáhneme celý den spolu :-) Svačíme ve stínu stromů a hlídáme až se uvolí některá z cest u Lipotice. Nejprve okukujeme cestu Celulit (5c), ale nevidíme v ní jištění, navíc je zarostlá křovím... Vybíráme krajní cestu Strije (5b). Tentokrát tahá Michal. Skála je docela členitá a není snadné najít úplně tu správnou cestu - nýty nejsou vždy dobře vidět... Michal sice jeden nýt málem přelezl, ale už je skoro nahoře. Nad předposledním jištěním vymýšlí jak dál... zkouší to více vlevo, ale tam to nejde ... Odsedává si a zkouší to jinak ... Nakonec to vymýšlí a je nahoře. Spouštíme ho a poté nám dává rady, jak to nahoře vyřešit. Asi ho moc neposlouchám, nebo mám špatnou paměť, což se za chvíli ukáže :-) Celá cesta je v pohodě, odsejpá to. Lezu po presech, takže i líp vidím, kam mám jít. Nahoře ovšem řeším stejný problém a nevědomky to zkouším naprosto stejně :-) Nejprve vlevo, pak odsednutí a až poté na základě volání zdola traverzuji trochu víc vpravo a nohu vyšvihnu na plošinu... najdu něco na ruce, zaberu vší silou, tělo nahoru a už na té noze stojím a cvakám lano. Uf! Jdu dolů. Řada je na Romanovi ... Ač poučen, tak nahoře řeší identický problém a naprosto stejným způsobem, až se tomu pak musíme všichni zasmát :-) Pro dnešek to asi stačilo. Vracíme se k autu a vracíme se do kempu. Je 18:00. Na molu vaříme a popíjíme pivko, když mi přichází zpráva od Jindy, že s Maruškou sestoupí přes Malou Paklenicí a zda bych pro ně nepřijel okolo osmé hodiny ke vstupu do kaňonu. Koukám na to rozpité pivo a nemám z toho moc dobrý pocit. Jezdit bez řidičáku a navíc pod vlivem, to mi někoho připomíná :-) Kluci mne uklidňují, že osmá je ještě daleko a navíc tu mají povolené určité promile... Druhá věc je, že cesta přes Malou Paklenicí je dost dlouhá a tento okruh se chodí jako celodenní výlet s tím, že se vychází brzo ráno. Jindra s Maruškou vycházeli až v 10:00. Mé tušení, že Jindra opět zatmí se potvrzuje, když mi později píše, že to vypadá na desátou hodinu... Začínáme si dělat starosti i o Lindu a Kamila. Sice víme, že to mají na celý den, ale už se stmívá... Píšeme jim sms a doufáme, že jsou v pořádku. Přijíždějí v 22:00 - unavení, ale nadšení. 10 lanových délek a 11 hodin ve stěně. Linda říká, že Kamil tahal neskutečný věci. Ve 23:00 jedu pro poslední chybějící. Jindru s Maruškou potkávám na půl cesty mezi hlavní silnicí a vstupem do Malé Paklenice. Jsou taky utahaní, Maruška skoro ani nemluví :-) Celou cestu úzkým kaňonem plným zmijí, šli za tmy. Co to bylo za nápad? Vracíme se do kempu za ostatními. Maruška jde rovnou spát a my ostatní trávíme čas u jídla a pití trochu stranou, na lavičce pod svitem lampy. Seznamujeme se s okolo jdoucí rakouskou dívkou (Melisa). Nabízíme ji drink a tak si ráda přisedá. Bydlí poblíž města Graz, také leze a je tu s partou kamarádů. Je už asi čtvrt na dvě, jsem utahaný, a ačkoli je to asi neslušné, zvedám se a jdu spát. Asi jsem dal impuls i ostatním, protože to vzápětí taky balí a jdou lehnout.

Vstáváme okolo osmé a nikam nespěcháme. Do skal vyrážíme po desáté. Je víkend a navíc docela pozdě, takže horní parkoviště už je plné a tak parkujeme dole. Naštěstí právě jede nahoru mikrobus, který nás bere na palubu. Ale něco je špatně, někdo nám chybí ... zastavte bus ... "Jindro!!!" :-) Ten kluk se zase někde zapomněl :-) Jsme rádi, že jsme rychle u skal, pěšky by to trvalo dlouho. Maruška jde na výlet a my se rozhodujeme pro nějakou pohodovou vícedýlku. Kamil vybírá cestu Karamara sweet temptations (6a, 4c) ???. Polezeme ji všichni postupně. Kamil leze první a já jdu za ním. Mám problém už na prvních metrech, musím opakovaně odsedávat. Zkouším to dál, ale je to marné ... nechávám se spustit dolů. Michal bojuje podobně, ale nakonec to dává. Později se ale všichni z jistých důvodů rozhodují slanit zpět dolů. My se zatím s Romanem přesouváme k Vídeňský párkům. Na rozlezení dáváme cestu Škorpion (4a) - pohodička. To Auhe (5b) už tak snadná není. Odsedávám (i když taky z toho důvodu, že jsme se navzájem pletli s vedle lezoucím borcem), ale také úspěšně vylézám nahoru. V této skále jsem si nakonec vytáhl všechny cesty. Vracíme se zpět. Kamarádi už jsou dole a tak popocházíme trochu níž ke Karenin. Lezeme cesty nad řekou (Pečena kokoš 5b, H.S.V. 5a, Edi 5a, Blody Maria 6b, Irenes smile 6b, Nasti put 4c). Myslím, že to byla právě cesta La Bamba (5c) ... pěkné lezení obtížnosti tak akorát ... cvakám předposlední jištění a lezu dál. Ke kruhu už to mám jen kousek. Nikde ale není žádný pořádný chyt. Jen lehce zvlněná holá skála a dvě dirky poměrně nízko. Každá na špičku jednouho prstu. Beru za ně, vyšvihuji se a chytám se kruhu :-)) No nemělo by se, ale když to nejde jinak :-) Později mi Roman říká, že za hranou nějaký chyt byl. Bohužel, já ho tam nanahmátl. Lezeme až do 20:00 a pak se vracíme do kempu. Maruška už je také zde, právě se vrací ze sprchy a je pěkně utahaná. Večer trávíme u stanů a rušíme tím naše sousedy. Jeden z nich nám jde připomenout, co znamená noční klid :-)

Je neděle a to znamená poslední aktivní den. Jindra brzo ráno vyráží na Vaganski vrch (1758 m). My ostatní jedeme poměrně pozdě do skal. Auto parkujeme na spodním parkovišti a dál jedem busíkem. Já s Michalem se do něj už ale nevejdeme. Za chvilku ovšem jede další, takže to nevadí. Maruška se loučí a vydává se na výlet. Procházíme dál kaňonem a vybíráme cestu Banana Split (5c). Kamil s Lindou pokračují dál, mají v plánu nějakou vícedýlku. Tahá Michal. Cvaká prvních 5 expresek, ale dál už mu to nejde a nechává se spustit dolů. Je řada ne mě. Lezu nahoru a cvakám další dvě presa. Zbývá už jen poslední jištění, ale už mi to taky nejde a jdu dolů. Nastupuje opět Michal a cvaká poslední jištění. Prostě týmová práce :-) Jdeme dál a v masivu Malého Čuku vidíme lézt naše guidy. Vybíráme cestu Žuna (5a). Musíme ale čekat než se uvolní. Už nás zbystřili Kamil s Lindou a mávají nám. Žuna se leze "na sokola" a docela si to užívám. Kluci si ji dávají po mě a mezitím přicházejí K + L. Roman si chce také něco vytáhnout a hned vedle má skvělou příležitost - Gea (4b). Dává to s přehledem. Já tentokrát vynechávám. Kamil pokukuje po nějaké vícedýlce ve Ljuška a také po převisu ve skalním oblouku. Tam se ale čeká dlouhá fronta. Vybírá tedy kousek níž cestu Veleshit (6a+). Vypadá to docela snadně, když to Kamil tahá, ale pak nastupuju já. Drobné chyty, úzké spárky jen na špičky prstů... strčím tam ruku a hned cítím, jak se ostré hranky zařezávají do prstů - to jsou zuby piraně!!! Je to trápení, sprostá slova se ze mne jen hrnou. Chci spustit dolů, ale Kamil nechce a volá, že to musím dát, jinak mne nespustí. A já musím zase zatnout zuby a říct si: "NO PAIN. NO GLORY.". Trvá to věčnost. Za cenu několika odsednutí a zhrubnutí mého slovníku na věčné časy, nakonec dolézám nahoru: "To je Velesráč!!!" Zajímavé je, že ostatní si ani tolik nestěžují, že by je ty chyty řezaly ... asi už mají větší mozoly na prstech nebo jsem největší cejťa :-) Jsem prostě hotovej, a už ani nechci lézt nic dalšího, ale nakonec ještě zkouším vedlejší cestu. Je to podobné a končím po několika metrech :-( Už to nemá cenu. Kamil si dává ještě jednu cestu nad "hudáčem", jak říkáme malému obchůdku s občerstvením a suvenýry a pak už to balíme a jdeme k parkovišti. A hele ho, kdopak to tu je? Jindra právě dorazil k autu. To je skvělé, protože nás může zavést ke spodnímu parkovišti a nemusíme to jít pěšky. Jindra byl na Vaganském vrchu, nejvyšší hoře Velebitu a sešel obloukem k moři, kde ho někdo vzal autem do kempu a správce kempu pak zavezl až sem. Maruška už je v kempu. Říká, že bez mapy (měl půjčenou Jindra) to moc nešlo a tak se daleko nedostala. Ukazuje nám trofeje, které cestou posbírala: ručně pletené provazy z ??? a dále ovčí kost (čelist). Maruška: "Akorát těch zoubků tam bylo ráno víc ... asi se vysypaly do batohu..." :-) Píšeme také pohled do našeho oblíbeného restauračního zařízení a Maruška ho vyšperkovává pěknou malůvkou. U večeře se projevuji jako nenasytný všežravec. Předchozí večery jsem taky dojížděl zbytky od ostatních, ale dnes je to extrém. Dokonce mi někdo řekl, že jsem čuně :-) Prostě já na co přijdu, to sežeru. :-) Večer trávíme u moře ... víno, svíčky, moře, hvězdy ... ženy - to už vlastně spím :-)))

Ráno vstáváme dřív. Chceme co nejdřív vyrazit, aby Maruška večer stihla ještě nějaký spoj do Prahy. Ráno je tedy ve znamení balení. Ale dnes je Velikonoční pondělí, takže vytahujeme pomlásky ... Kamil připravil jednu speciální - upletenou z vklíněnců, smyc a friendu :-). Holky dostávají na zadek (opravdu jen symbolicky) a my si vykoledováváme vajíčka - ta barvená uvařená natvrdo i ta čokoládová. Platíme kemp (Euro neberou, takže buď Kuny nebo platební karta) a vyrážíme na cestu. Naše auto řídí Roman. Cestou si kupujeme ovčí a kozí sýr. Drobnou komplikaci má jen druhé auto na hranicích - celník vidí staré auto, za volantem máničku (Kamila) a hned na něj jestli veze drogy, zda hulí trávu ... ukázat kufr atd. Kejml je prostě na první pohled smažka :-) Něco po 19:00 jsme v Jihlavě a tak Maruška v pohodě stíhá bus do Prahy. Loučíme se. Další prima akce je za námi.