Tatry 2011 - .: Artie :.

Vyjíždíme v sobotu brzo ráno. Původní čas odjezdu 1:30 byl na poslední horoschůzi posunut na 4:00. Člověk jednou nejde na schůzi a takto to dopadá ... zase nějaká vzpoura :-) Ale jsem za to rád. Už týden se o mne pokouší nějaký moribundus a tak si rád před dlouhou cestou pospím. Navíc předpověď počasí na dnešek není příliš optimistická a tak vlastně ani není kam spěchat. Nabírám Lindu se Šroubkem a jedeme na jihlavskou Shellku, kde máme sraz s ostatními. Všichni tu již jsou, akorát se řeší ještě nějaké detaily, jako kdo s kým vlasně jede :-) Alfi nakonec jede se Sykym a Jindrou, Petr veze Talyho a Romana. Ještě se krátce stavujeme v Tescu, kde Šroubek kupuje tu nejdůležitější věc - RUM :-) a poté již definitivně vyrážíme. Hustě sněží a viditelnost je špatná. U Velmezu se sníh mění v déšť a v Brně je už suchá silnice. Cestou stavíme na benzince ve Střílkách a dáváme si kávičku v přilehlém bistru. Další přestávku dáváme na benzince ve Starém Hrozenkově. Zde na nás dle dohody čeká Petr, jehož auto nám z dohledu zmizelo hned za cedulí Jihlava. Linda v autě bere do ruky jehlu, nit a zašívá si návleky. Po nějaké době je rozmrzele odkládá (později se švadlenka přiznala, že omylem zašívala ten návlek, který byl v pořádku :-)) Za Ružomberokom najíždíme opět na dálnici a všímáme si zasněženého okolí. Tak to s tím sněhem snad nebude tak špatné ... Navigace se mne snaží navést mimo dálnici ... se mi tam nějak přepočítala trasa. Šroubek proto zapíná svou navigaci ... Ta už naviguje správně a je docela sranda poslouchat, jak se ty dva ženské hlasy hádají :-) Raději ten svůj krám vypínám ... Ve Štrbě uhýbáme vlevo a začínáme stoupat ke Štrbskému plesu. Pohled na okolní polomy svádí Šroubka k myšlence, co s tou hromadou dřeva. A už vymýšlí, jak by dřevo stahal dolů :-) Přijíždíme k odbočce na Popradské pleso a pokračujeme k vlakové zastávce, kde nandáváme řetězy. Voláme si s ostatními a zjišťujeme, že jsou jen kousek od nás - za kolejema. Ještě telefonicky oznamujeme na chatu, že jedeme nahoru (aby proti nám nejelo žádné auto) a už stoupáme do serpentýn ... Je 11:00 a přijíždíme k horskému hotelu Popradské pleso. Vynášíme věci z auta a ubytováváme se (pokoje no. 203 a no. 202). Jsem na pokoji s Jindrou, který je také nemocný, takže jsme takový oddělený lazaret, abychom nenakazili ostatní členy týmu. Jen trochu lituji Sykyho, který je na pokoji s námi :-) Vybalit, najíst, navařit čaj ... a v 13:15 vyrázíme na tůru. Čas letí nějak rychle, hlavně mne zdržuje hledání čepice a brýlí... Brýle budou ještě asi v autě, ale kde je k čertu ta čapka ... Jindra mi naštěstí půjčuje svou náhradní. Díky. Mám asi 30 min. zpoždění, všichni na mne čekají a to vlastně ani nevím, zda jsem v tom zmatku dal do batohu všechny cajky ... No omlouvám se za zpoždění. Dnešní cíl je Zlomisková veža. Stoupáme kosodřevinou do Zlomiskové doliny. Asi jsme netrefili tu správnou cestu. Stoupáme kamenitou morénou po levém břehu Ladového potoka (správná cesta vede po druhé straně). Je to takový kros mezi balvany a často se boříme do sněhu. Později se napojujeme na správnou cestu a jdeme dál. Je zataženo a špatná viditelnost. Potkáváme skupinu skialpinistů. Prohazujeme s nimi pár slov. Ze srandy se ptají, zda také jdeme na Hincovo pleso ... :-)) Vracejí se od Vysoké. V mlze nenašli nástup do žlebu a tak se předčasně vracejí. Nad sebou rozeznáváme obrysy Zlomiskové veže, obcházíme ji a míříme na kraj kotliny pod Dračím sedlom. Odtud je již vidět žlab do Zlomiskové bránky. Pokračujeme dál, opět se boříme a začínáme prudce stoupat. Sníh je hluboký a na ojedinělých zmrzlých místech by se mačky hodily ... nandáváme je ale až u nástupu do žlebu. To už se oblačnost částečně rozestupuje a vidíme např. Lučné sedlo, Končistá, Popradský Ladový štít atd. Většina jde dál bez batohů (všichni až na mne :-)). Alfi se Sykym prošlapávají stopu a stoupáme žlebem vzhůru. V 15:25 přicházíme do sedýlka - Zlomisková bránka. Je tu málo místa a tak popolezeme ještě kousek dál. Syky zkoumá terén, hledá cestu a hlásí, že to půjde. Jdeme bez jištění. Je tu jedno složitější místo. Jeho přelez je trochu vzrušující, ale dál už je to docela v pohodě a tak všichni úspěšně vylézáme na vrchol Zlomisková veža (2132,5 m). Je 15:45. Z vrcholu je vidět celý Dračí chrbát. Za ním vidíme Dračíe sedlo a Vysokou, jejíž vrchol zakrývají mraky. Fotíme se na vrcholu a pak postupně sestupujeme. Jeden druhému pomáháme. Nepříjemný úsek zdoláváme za asistence Sykyho a až na jedno malé uklouznutí (Zachraňoval Taly a dostal za to pivo. Co by neudělal pro pivo, že :-)) vše probíhá dobře. Scházíme žlebem dolů a pomalu se vracíme na chatu. Roman dostává křeč do nohy a tak u něj zůstávám, odpočíváme a dáváme tatranku. Přiznává, že celý den nejedl a tak mu není nejlíp. Pak pomalu sestupujeme za ostatními. Doháníme Jindru a dál jdeme společně. Ovšem jenom chvilku. Kluci se opožďují. Čekám na ně, abych jim později opět utekl. Opět čekám, tentokrát docela dlouho. Říkám si, že možná šli cestou na druhé straně potoka a tak jdu na chatu. Však jsou dva a určitě se neztratí. Na chatě potkávám Talyho a Petra - jdou na večeři. Prý ať jdu s nimi. Hlad mám jako vlk, ale nedřív se půjdu osprchovat (Později Taly na pokoji: "Ital šel do sprchy ...???" :-) ). Sprcha opravdu bodla, ale je potřeba zahnat hlad a žízeň (točí desítku zubříka). Probíráme zážitky z dnešního dne a plánujeme zítřejší tůru. Spát jdeme rozumně, zítra vstáváme brzo. Spím špatně - rýma a škrábání v krku ...

Vstáváme 5:30. Přijíždí další skupina - Tom, Šnek a Klárka. Ubytují se a pak půjdou za námi. Vyrážíme v 7:20 a míříme na Vysokou. Dnes je mrazivo, ale obloha bez mráčku. Procházíme Zlomiskovou dolinou a užíváme si výhledů jak směrem na Železnou bránu, tak i směrem na jih na Patrii a Bašty. Pěknou podívanou kazí jen kašel jednoho tuberáka :-) Vcházíme do kotliny pod Dračím sedlom a všímáme si našich stop do Zlomiskové bránky. V prošlapávání se střídám se Šroubkem a míříme do Dračího sedla. Slunce pálí ostošest. Oproti stinné části údolí je to teplotní i světelný šok. Všímáme si, jak nás dohání trojice našich kumpánů, kteří přijeli dnes ráno. Dáváme krátkou pauzu a už zase šlapeme dál. Výhled do okolí je parádní. Nízká inverzní oblačnost se ale rychle zvedá a pokud chceme něco vidět i zeshora, nesmíme se moc zastavovat. Tentokrát prošlapává Syky. V Dračím sedle jsme v 9:40. Zde nás dohánějí Tom, Šnek a Klára. Příliš se nezastavujeme a hledáme nástup do centrálního žlabu. Pod žlabem nandáváme mačky a jdeme do něj. Prošlapávájí Alfi se Sykym. Do žlabu se již opírá slunce, což nevěstí nic dobrého hlavně pro pozdější sestup. Stoupáme stinnou částí žlabu. Je to dlouhý, asi 300 metrový výstup. V horní části traverzujeme doleva. Musíme překonat namrzlou skálu. Nandáváme sedáky a Syky s Alfim zakládají jištění. Jediný Šnek si to loupne bez jištění a celkem v pohodě. Po něm jde Syky navázaný na lano. Posléze z vrcholu volá, že je to asi 20 metrů. Nahoře dává lano na fix a postupně ho všichni následujeme navázáni přes prusík. Je přesně 12:00 a stojíme na vrcholu Vysoká (2547,2 m). Nahoře není moc místa, ale je tu nádherně. Jako první zaujme výrazný Gerlachovský štít. Dále směrem na východ je patrný Lomnický štít a pěkně jsou vidět Belianské Tatry. Západním směrem vidíme nedaleké Rysy, dále pak Koprovský štít, Satan a výrazný Kriváň. V dálce pak z oblačnosti vykukuje Bystrá v Západních Tatrách. Všude okolo pak moře mraků. I vrcholy Nízkých Tater jsou schovány v inverzní oblačnosti. Mezitím co jsme lezli na vrchol, nás dohnala skupina skialpinistů. Ti postupně žlab sjíždějí na lyžích. Asi po 30ti minutách na vrcholu slaňujeme dolů a začínáme sestupovat. Míjím se s posledním skialpinistou, který jde nahoru. Nemá mačky, nemá cepín, hrabe se nahoru jen za pomoci hůlek ... docela odvážlivec. Naštěstí mrzne a sněhové podmínky jsou stejné jako při výstupu. Lyžaři navíc žlab pěkně zorali a velkou část sněhu z něj odstranili. Není tak třeba mít velké obavy z laviny a tak žlab doslova sbíháme dolů. Tom se Šnekem si ještě odskakují vylézt na Ošarpance a zbytek družstva pomalu schází dolů. Trénujeme ještě techniku brždění cepínem a zkoušíme funkčnost pípáků. Pak se pomalu vracíme na chatu. Nad Zlomisky ještě čekáme na Jindru, který se určitě zase někde zakoukal ... ale je to nadlouho, takže jdeme dál bez něj. Na chatu přicházíme docela brzo (asi 15:30). Využívám toho, že je ještě světlo a jdu se podívat do auta po čepici. A hele ji ... je tu ... v kapse zadních dveří :-) Vracím se na pokoj a padá na mne únava. Za poslední dvě noci jsem naspal celkem 6 hodin. Ulehám tedy do postele a odpočívám. Usnout se mi stejně nedaří. Okolo sedmé jdu za ostatními na večeři. V restauraci se ale nezdržuji dlouho. Hlava mi padá na stůl a tak jdu lehnout. Spí se mi celkem dobře ... i díky kapkám (nebo spíš kyselině :-)) na rýmu.

Dnes se dělíme na skupiny. Tom se Šnekem a Klárou jdou na lyže na Železnou bránu. Syky, Alfi a Taly jdou Červeným žlabem na Satana. Linda má dnes rest day. Plánuje pohodovou vycházku na Štrbské pleso a na nedaleký cintorín vzdát hold padlým za ten náš sport. Zbytek teamu (Šroubek, Petr, Roman, Jindra a já) jdeme na Rysy. Vyrážím s malým náskokem - jdu jako jediný na lyžích a zezačátku budu určitě pomalejší. Procházím lesem a v průhledech mezi stromy sleduji Patrii a snažím se v její dolní části najít ledopád - neúspěšně. Asi jsem slepoň, protože Šroubek ho později zahlédl. Kluci mne dohánějí v kosodřevině. Pouštím je před sebe. Vzápětí musím sundat lyže, protože na cestě úplně chybí sníh. Takových úseků následuje hned několik a tak dávám lyže na batoh a nesu je na zádech. Opět je mohu nandat až za odbočkou na Rysy. Kluci na mne mezitím získali solidní náskok a já jen z dálky sleduji, jak míří do pravé části svahu a obcházejí Wachterku z pravé strany (trasa turistického chodníku). Chtěl jsem Šroubkovi navrhnou variantu jít kotlinou Žabích plies, která by pro mne byla schůdnější. Teď je už ale pozdě. Nechci tu podnikat sólo výstupy a tak jdu za nimi. Svah je celkem úzký a prostoupený kameny. Udělám pár kroků, a už abych dělal další otočku. Navíc je to zledovatělé. To mne teda může ... :-) Lyže jdou opět na batoh, mačky na boty. Teda, kdybych býval věděl, že většinu cesty ponesu lyže na zádech, tak jsem je nechal na chatě. Nad svahem na mne čeká Šroubek a společně travezujeme svah pod Kopkami. Sledujeme Voliu vežu a její stěnu přezdívanou Český Eiger. Přicházíme ke kotlině pod Žabím koňom k nástupu pod řetězy. Zde nechávám lyže a jdeme nahoru. Přidržujeme se lana a stoupáme do dolinky pod Váhou. Vedení se ujímá Petr a vlastně až na vrchol před sebe nikoho nepouští :-) Přicházíme na chatu pod Rysmi (2250 m). Její kovové stěny se ve slunečním svitu lesknou jako zrcadla. Dáváme si pauzu a zakusujeme něco k jídlu. Mezitím sledujeme Sykyho skupinu - 3 malé tečky, jak stoupají Červeným žlabem. Šroubek vzal dalekohled :-) Kluci ve stinném žlabu asi pěkně mrznou. Tady na sluníčku je příjemně. Před 11:00 pokračujeme dál. Z chaty nejdeme jako obvykle do sedla Váha, ale míříme nejkratší cestou na vrchol. Můžeme si to dovolit - sněhu je málo a navíc je dobře zpevněný - ideální podmínky pro tůry. Fouká vítr a tak si beru kuklu. Když už mám sundaný batoh, tak si nandám i sedák. Nahoře mne to stejně nemine. Sedlo Váha máme po pravé straně, nad ním se tyčí Český štít a pomalu vykukuje Ganok. Na jihu z moře oblačnosti vystupuje Králova hola v Nízkých Tatrách. Čím jsme výš, tím se nám toho více ukazuje. Přicházíme do vrcholových partií ... Vypadá to, že úsek který je nutné obvykle zajistit, se dá bez problému podejít. Přesto si všichni bereme sedáky a připravujeme lano, kdyby bylo potřeba. Čeká nás jen jeden úsek na "delší nohu", ale jinak je to úplně v pohodě. Přesně v pravé poledne (stejně jako včera) přicházíme na vrchol Rysy (2503 m). Jedná se o můj fyzicky nejsnažší výstup na Rysy a výhledově jednoznačně o nejkrásnější. Vidíme nedaleký Český štít, Ganok s jeho Galerií. Na vrcholu Vysoká vidíme dvě postavičky... Východním směrem jsou výhledy podobné jako včera. Za Ganokem se tyčí Gerlachovský štít. Více dál na východ pak opět Lomnický štít s viditelnou observatoří. Západním směrem pak sledujeme např. Koprovský štít, Kriváň a na rozdíl od včerejška vidíme i velkou část Západních Tater a Červené vrchy. Nejprve okupujeme hlavní vrchol a pak se přesouváme na ten menší s hraničním patníkem. Z něj je pěkně vidět údolí s velkými plesy Czarny Staw pod Rysami a Morskie Oko se stejnojmennou horskou chatou. Prohlížíme si i Malé Rysy. Asi po 40ti minutách se vracíme zpět na plošinku v závětří. je tu vedro jak na Mohavské poušti. Navrhuji focení do půl těla. :-) Kdybych nebyl nachlazený, tak bych do toho snad i šel :-) Přichází nám sms od Alfiho. Kluci nás také sledují z vrcholu Satana a oznamují, že sestoupí na druhou stranu hřebene do Mlýnické doliny a vrátí se přes Štrbské pleso. Sestupujeme přes sedlo Váha na chatu pod Rysmi. Jindřich se klasicky zasekl. Zase se někde kochá ... Jindra Vácha v sedle Váha :-) U chaty opět svačíme a sledujeme, jak se zvedá oblačnost. Mraky stoupají k chatě a tlačí před sebou studený vzduch z doliny. Rozhodujeme se rozdělit. Šroubek počká na Jindru a já půjdu s klukama dolů. Scházíme dolinou a všímáme si pěkného optického jevu na obloze. Scházíme až pod řetězy, kde se od kluků odděluji. Ti půjdou stejnou cestou, jakou jsme sem vystoupali a já si sjedu kotlinou Žabích plies na lyžích. Zatím co sundávám hajzršajzny a pásy z lyží, kluci získávají solidní náskok. Ale už to jede, už to fičí. Musím se vyhýbat vyčuhujícím kamenům, ale i tak si všímám kamzíků na vršku Wachterka. Chvilku taky "tlačím" do kopce, ale pak už zase jedu dolů. Kluky dojíždím na hranici kosodřeviny a jedu dál. Zastavuji kousek nad rozcestím. Dál už jsou úseky bez sněhu a tak raději pokračuji pěšky. Adrenalinový sjezd úzkým chodníkem se tedy letos nekoná ... Přicházím na chatu a na zápraží hned potkávám Toma se Šnekem. Vyprávíme si zážitky z dnešního dne a mezitím přichází i Petr s Romanem. Domlouváme se, že nabídneme klukům odvoz ze Štrbského plesa. Zajišťujeme si povolení pro sjezd autem a pak už posíláme sms. Následuje celkem poklidné odpoledne spojené s lehkou nervozitou, co je s klukama. Až v 17:45 mi přichází upozornění, že má Alfi signál a za nějakých dalších pár minut sms, že jsou již na Štrbském plese, kalí v hospodě a dojdou to po svých. Po slezení do Mlýnické doliny se stavili u zamrzlého vodopádu Skok, lekce si u něho zablbli a pak skončili v hospodě na Štrbském plese (pivko, demanovka ...). Cestou na Popradské pleso je pak Syky učil dělat kojota :-) Po příchodu na chatu jdou rovnou do hospody a pokračují v pařbě ... To už ležím. Mám zvýšenou teplotu (37,5) a tak se raději šetřím. Dlouho po zavírací době (asi v 22:30 a to se číšník musel hodně a dlouho snažit, aby je vyhnal :-)) pak přicházejí na pokoj. Tam zábava pokračuje. Na jednu stranu mi je líto, že se nemohu zůčastnit. Na tu druhou jsem ale rád, že to mám přes chodbu a dvoje dveře. Ozývají se různé hlasy a zvuky. Nejlepší ze všech je ten Talyho smích :-) Ale i ten nakonec utichá ...

Ráno jako obvykle první vstává Syky a jde budit kluky. Taly se přemáhá, a i když se mu možná ještě točí svět, vstává. Alfi má horečku a zůstává. Kluci jdou lézt na Ošarpance. Naše skupina startuje v 8:00 na Koprovský štít. Máme jít po turistické trase, takže lyže sebou neberu. Potkáváme dva členy HZS jak se vrací z Mengusovské doliny. Mají sebou nádherného hafana. Pravděpodobně dělali jen sněhové sondy. Po 20ti minutách přicházíme k rozcestí - odbočce na Rysy. Zde již pěkně pálí sluníčko, svršky jdou dolů a mažeme se opalovacími krémy. Petr jde napřed a získává před námi velký náskok. Nestačíme ho včas zastavit a už si to míří ve vyšlapaných stopách do Satanie dolinky. Cesta je to také správná a navíc moc pěkná, takže jdeme za ním. Kdybych to byl býval věděl, vzal bych si dnes lyže :-) A kdybych to byl býval včera věděl, tak jsem si včera lyže nebral :-) Procházíme dolinkou, stoupáme vzhůru a já sleduji okolí. V komíně do Vyšného Baštového sedla má být ledopád ... no je to takový ledopádek ... to snad ani nestojí za řeč. Stáčíme se doprava směrem k Hincovu plesu. Traverzujeme místy namrzlý svah nad Malým Hincovým plesem - mačky se už hodí. V 10:00 přicházíme ke svahu pod Vyšným Koprovským sedlem. Linda přichází lehce rozladěná: "Sníh je moc bílý, sušenka moc sladká." :-) Dokonce přiznává, co ji tak rozlítilo, ale to nelze zveřejňovat. Tak a už je to venku a už je líp :-) Jen škoda, že ten její výstup nemáme natočený na videu :-) Bereme si blembáky, mačky a cepíny a postupně stoupáme do sedla. V 11:40 jsme tam - Vyšné Koprovské sedlo (2180 m). Příliš se nezdržujeme a pokračujeme dál (turistický ukazatel udává 45 min na vrchol). Tempo udává opět Petr. Všímáme si stop lyžařů v západním svahu (slzička mi ukápne při pomyšlení, kde mám lyže). Pozvolně stoupáme jednoduchým terénem. Linda si všímá duhy na obloze. Ve 12:20 přicházíme na vrchol - Koprovský štít (2363,3 m). Zatím co svačíme, přichází i Jindra a hned chce dělat vrcholovou fotku ... Je to na nás moc rychle, teď právě není nejlepší chvíle. Jindra se zasekává a prý že už nás fotit nebude ... :-) Je nejnižší oblačnost za všechny dny, co tu jsme a tak je i nádherný výhled. Satan, Hlinská veža, Štrbský štít, Hrubý štít a za ním vykukuje špička Kriváňě. Vidíme nádherně Západní Tatry, kde mimojiné rozeznáváme Ostrý Roháč, Volovec a Bystrou. Prohlížíme si hřebínek Červených vrchů zakončených výrazným vrcholem Svinica. V Temnosmrečinské dolině vidíme Vyšné Temnosmrečinské pleso. Na druhou stranu máme výhled na Mengusovský hřeben s dominantním Velkým Mengusovským štítem, dále pak na Popradský hřeben. V další linii vidíme Rysy, Vysoká, Končistá, Tupá a pod Ostrvou je vidět Popradské pleso. Úplně v pozadí je tmavý Lomnický štít. Všímám si i pěkného ledopádu do Malej Zahrádky. Konečně pěkný led. Při focení si všímám, že mám přepínač expozice omylem nastaven na -2. Do prčic! Stává se mi to při vkládání foťáku do pouzdra. To bude zkažených fotek. Jak je možné, že jsem si toho nevšiml dřív? Ach jo. Tak ještě tu vrcholovou fotku a už mažeme dolů. V sedle opět čekáme na opozdilce. Ten Šroubek má ale svatou trpělivost :-) Ostatní ale moc ne a tak v trojici sestupujeme. Když vidím jak Petr s Lindou bojují na horní hraně skalnatého svahu, tak se to rozhoduji obejít. Znám to tu. Stačí sejít přímo ze sedla níž a na vhodném místě traverznout do svahu. Osobně bych to volil i jako výstupovou trasu. Přesně tudy vede turistický chodník. Asi jsem ty dva hodně překvapil, když jsem se najednou objevil pod nimi :-) Slézáme dolů a Petr si chce svah sjet s řízeným bržděním cepínem. Osobně tomu nejsem moc nakloněn. Jsme ještě docela vysoko. "Už můžu!?" Koukám na ocelové tyče vykukující jen pár centimetrů ze sněhu. "Ještě ne. Slez ještě pár metrů a uvidíš na co by jsi najel!" Slézáme dál a najednou se Petr rozjíždí. Projíždí okolo mne a volám na něj, ať si dá cepín víc pod tělo. Najednou se Petr otáčí na záda a na zledovatělém povrchu nabírá nebezpečnou rychlost... Volám za ním, ať se přetočí a s hrůzou sleduju, co se bude dít. Už si to sviští spodní části svahu a podle mávání poznávám, že si to snad i užívá. Naštěstí se dole zastavuje a dává signál, že je OK. Uf! Když si představím, co se vše mohlo stát ... Stačila by malá nerovnost nebo vyčnívající kámen ... Po vteřinách hrůzy přichází uvolnění a smích :-) Lindu opět bolí prst a na tento sestup asi nebude v budoucnu ráda vzpomínat. Lezeme dolů a vidíme, že ostatní už také začínají sestupovat. Musím říci, že mne to v dolní umrzlé části docela baví. Zaseknuté mačky i cepín drží perfektně a jde to i rychle. Brzdit cepínem zkouším až v dolní části, ale moc to nejede. Nejdřív se cepín zasekne do ledu a pak do šutru :-) Dole pak s Petrem fandíme ostatním :-) Petr je po rychlosjezdu v pořádku. Má jen roztržené kalhoty a tak má na zadku takový textilní hemeroid :-) Už je dole i Šroubek a zatímco bude čekat na zbytek týmu, my půjdeme napřed. Nejdřív chceme jít po trase turistického chodníku, ale následně se rozhodujeme sestoupit do Satanie dolinky. Návrat už je pohodový, jde se z kopce a sbíhání svahu je docela zábava. Později si všímáme i dvou ledů v Popradském hřebeni, ale to si necháme někdy na jindy. V 15:30 jsme na chatě. Taly se Sykym jsou tu už taky a popisují nám jejich den. Lezli komín na Ošarpance. Už samotný nástup s ještě vysokou hladinou neodbouraného alkoholu v krvi byl velmi náročný. Ve stěně jim pak padalo vše z rukou a tak to po první vylezené délce raději zabalili. Krásně je to popsáno na stránkách horoklubu - odkaz níže. Když jednomu něco dlouho trvalo, druhý mu pak říkal: "Ty jsi ale Jindra :-)". Jdeme do restaurace na jídlo (smažák) a posléze tam trávíme zbytek odpoledne a večer. Večer ještě panuje lehká nervozita nad Tomášovou partou, ale i ti nakonec přicházejí. Ti z Ladové kotliny vylezli Kahulskou štrbinou na Končistou. Následně sestoupili do Batizovské doliny a vraceli se po magistrále. Linda se ptá Klárky, jaké to bylo? Klára: "No, dobrý." Ale její výraz hovoří za vše :-) Později ještě přijíždějí kluci z Třeště - Pepek a Karel. Zítra ráno musíme vyklidit jeden pokoj a odhlásit se, takže nás ještě čeká balení věcí. A Pozor! Jsme tu již 4. den a Jindra uvažuje, že se půjde poprvé osprchovat :-)

Alfi má ráno stále horečku a teplotu má i Linda. Rozhodují se, že pojedou rovnou domů. Odveze je Syky. Balíme věci a odhlašujeme se z hotelu. Tom a spol. zde ještě dva dny zůstávají a tak si ostatní mohou nechat věci na našem pokoji. Sanitka s nemocnými odjíždí a většina týmu vyráží na Ostrvu a Tupou. Já s Petrem jdeme do Zlomiskové doliny. Petr si chce vyzkoušet skialpy. Bere si své krátké bigfooty do batohu a stoupá na mých lyžích. Já za ním ťapu pěšky. V lese a kosodřevině to proklíná, ale později v otevřeném terénu skitouringu snad i přichází na chuť. Dnes je asi nejmrazivěji ze všech předchozích rán. Pomalu doháníme dvojici dalších skialpinistů - to bude Pepek a Karlem. Ti ale nakonec míří přímo na Ladové pleso, zatímco my odbočujeme do kotliny pod Dračím sedlom. Ocitáme se na sluníčku a zastavujeme se. Času máme habaděj, můžeme jít ještě dál, ale raději šetříme síly na odpolední návrat domů. Ve žlabu do Zlomiskové bránky jsou stále viditelné naše stopy. Okolní štíty jsou nádherně osvícené sluncem. Přichází sem i Tomova parta, ale to už řežeme první oblouky a sjíždíme dolů. Je to příjemný sjezd. Škoda jen, že není delší. Jak říká Petr: "Ta chvíle nadšení je příliš krátká, v poměru k dlouhému a namáhavému výstupu." :-) Projíždíme i kosodřevinou a lyže sundávám na hranici lesa. Petr na svých kraťasech může jet ještě níž. Na chatu přicházíme okolo 11:00. Máme ještě dostatek času. Poslední sprcha, balení a smažák k obědu. Z oken restaurace sledujeme postavičky sestupující z Ostrvy a tipujeme, kdo je kdo :-) Kluci postupně přicházejí a čeká se už jen na jednoho ... Společně odhlasováváme, že bude bez oběda :-) Už pěchujeme auto, když Jindra přichází. Vrací se i Tomova parta z lyží. Zatímco se snažím mezi nimi proplést u vstupních dveří, Klárka shazuje lyže z ramena ... a přímo mě na hlavu :-) To neva, já mám hlavu tvrdou dost :-) Je 13:30, loučíme se a vyjíždíme. Jindra o hladu nebude - cpe se v autě z vlastních zásob. Je pěkný slunečný den, cesta suchá a všude švestky. Ve 20:00 se vracíme do Jihlavy.

Tatry se letos obzvlášť vydařily. Měli jsme ideální počasí i sněhové podmínky. Škoda snad jen poměrně vysoké "úmrtnosti". Po návratu onemocnělo ještě několik dalších lidí ... záhadná epidemie. Myslím, že za to může někdo, kdo přijel už nemocný, přežíval relativně v pohodě, většinu lidí nakazil a po návratu byl zdravý jako řípa :-) Není zač :-)))

Díky všem.

Sykyho článek zde