10.-12.12. Prodloužený víkend strávený na Malé Fatře. Více informací zde
19.-20.11. - Zahájení zimní sezóny víkendovým lyžováním na ledovci v rakouském Kaprunu. Zimo vítej!
Dne 15.10.2005 se uskuteční závod Highlander. Více informací na www.highlander.cz
Akce startuje ve čtvrtek ráno v 1:00 v Jihlavě. Zaspal jsem. Kluci na mě musí čekat, takže vyrážíme s drobným zpožděním. No nezačal jsem zrovna dobře a vzpomínám si na Marťasovu hlášku o největší trubce výletu :-) Snad to nebude tak hrozné. V každém případě předpověď počasí není přívětivá. Po týdnu krásného počasí má v pátek na Slovensko přijít fronta, sníh a silný vítr. Tím se zvýší i nebezpečí pádu lavin. No uvidíme. Na hranicích nás již nikdo nekontroluje. I díky tomu cesta ubíhá rychle a tak jsme v 7:30 ve Starém Smokovci. Parkujeme přímo v centru. Po sněhu tu není ani památky. Převlékáme se a balíme věci do batohů. Všímá si nás jeden člen horské služby, který se tu zastavil na otočku v kanceláři. Informuje nás o počasí a lavinovém nebezpečí. No ještě posnídat a vyrážíme. Pavel se od nás odděluje a jde se podívat, zda již nedorazili ostatní. Je tu možnost zjednodušit si výstup lanovkou na Hrebienok, ale my jsme se sem nepřijeli vozit - zvládneme to celé pěšky. Chvilku jdeme po zeleně značeném turistickém chodníku, ale pak pokračujeme po sáňkařské dráze. Jde se po ní lépe - hlavně mě, co jdu v lyžácích :-). Míjí nás moderní vůz pozemní lanovky a v něm vidíme Pavla i pár dalších jihlavských parťáků. Ale nezdá se nám, že by tam bylo tolik postav. Je tedy možné, že všichni ještě nedorazili ...
Celý článek
Původní cíl naší expedice byl ukrajinský Krym. Bohužel týden před odjezdem odpadl Pumpa s Transporterem a jelikož se nikomu jinému autem na Ukrajinu nechce, vymýšlíme náhradní plán a to Rumunsko. Ze šuplíku vytahuju přípravu starou několik let a oprašuji ji. Celkem zbytečně, protože jak se ukázalo cestou, BJ mi nedal moc šancí. Mé nápady zamítal již v zárodku, vše tvrdě cenzuroval a tak jsem moc nových míst neviděl. On je BJ takovej malej diktáror ... takovej malej Nikolaj :-)
Po několika dnech strávených na Bihoru sjíždíme z hor. V Huedinu odbočujeme doprava a přes Cluj a Tirgu Mures (Storch jsem nikde neviděl ;-) ) jedeme do Sighisoary. Je zrovna odpolední dopravní špička a tak se vlečeme docela pomalu. Předjíždět se moc nedá a tak do Sighisoary přijíždíme až pozdě odpoledne. V našem oblíbeném hotýlku je plno a tak sháníme další ubytování. Na ulici nás oslovuje jeden z místních a nabízí nám ubytování v jeho domě v centru města. Jedeme se tam podívat. Parkujeme v centru a stoupáme do kopce až k domu s číslem popisným 1. Celkem to jde a tak si pronajímáme oba nabízené pokoje. Je nás ale hodně a tak někteří musíme spát na zemi ...
Celý článek
Vyrážíme v sobotu 28.7. V 18:30 mě ostatní nabírají v Kostelci a pak už uháníme směr východ. Cestou se stavujeme v brněnském Tescu, kde nakupujeme jídlo. BJ ho má plný vozík. Vypadá to, že se ani vše nevejde do auta, ale nakonec se daří. Hlad nebude :-) Pokračujeme dál přes Slovensko, Maďarsko a ráno v 7:00 jsme u rumunských hranic. Pasová kontrola je rychlá a bez razítek. Rumunsko je již součástí Evropské unie. Měníme peníze na novou rumunskou měnu - RON. Kde jsou ty časy, kdy jsme dostávali milionové bankovky... Pokračujeme přas Oradeu, Beius a poté přijíždíme do vesnice Sudrigiu, kde odbočujeme vlevo a pokračujeme do vesničky Chişcau. Na jejím konci je pestera Ursilor - Medvědí jeskyně. U placeného parkoviště je množství stánků se suvenýry. Z parkoviště vede cesta do kopce ke vstupu do jeskyně. Po zaplacení vstupného 7 RON pokračujeme po schodišti do patra, kde je bufet s terasou. Máme štěstí, prohlídka právě začíná. Vstupujeme do jeskyně a rychle se oblékáme, neboť teplota prudce klesla. Z výkladu v rumunštině toho opravdu moc nemáme, jen občas zachytíme nějaké to mezinárodní slovíčko. Jeskyně je zajímavá svou sintrovou výzdobou a skutečností, že zde bylo nalezeno množství medvědích lebek. Hodně kostí je tu dodnes.
Celý článek
Bukovky jsme plánovali už dlouho. Miloš tam byl před pěti lety a již asi rok a půl jsme o nich mluvili, ale nikdy to nedopadlo. Jet jsme měli i letos na jaře, ale počasí nám nepřálo a tak, ačkoli předpověď počasí není optimistická jedeme teď. Jako dopravní prostředek jsme tentokrát zvolili vlak. Je to přeci jen dálka a zalíbila se mi varianta jet lůžkovým vozem. Večer popijeme vínko a ráno se probudíme v Košicích ... Tak tento plán vzal za své. Lůžka jsou již vyprodaná a tak doufáme alespoň ve volné kupé.
Jedeme z Brna večerním rychlíkem Ružomberok. Už před příjezdem vlaku to vypadá na invazi českých turistů na Slovensko. Navíc se domů na Slovensko a Ukrajinu vrací lidé, kteří u nás pracují. Nástupiště je tedy již v Brně docela plné. Jsou svátky, takže se není čemu divit. Po příjezdu vlaku nastupujeme a hned obsazujeme první čtyřku. Kupé to není, ale nevadí. Další lidé nastupují a najednou jsou tu dva chlapíci, kteří mají místenky na naše místa. Nu což, uvolňujeme jim místo a hledáme další volná místa. Máme ale smůlu, vše je již zaplněno. Zůstáváme tedy u chlapíků s místenkami. Načínáme zásoby pití a kecáme se sousedy. Jsou to také turisti. Jedou do západních Tater a tak si máme o čem povídat. Zjišťujeme od nich, že lůžkové vagóny na tento termín bývají vyprodané již od poloviny května. Cesta tedy ubíhá rychle, stejně jako rychle ubývá pití a najednou jsme v Bohumíně.
Celý článek
Durmitor
