10.-12.12. Prodloužený víkend strávený na Malé Fatře. Více informací zde
19.-20.11. - Zahájení zimní sezóny víkendovým lyžováním na ledovci v rakouském Kaprunu. Zimo vítej!
Dne 15.10.2005 se uskuteční závod Highlander. Více informací na www.highlander.cz
Je pátek večer, blíží se půlnoc a my se podél hranic se Srbskem blížíme k městu Moldodova Veche v rumunském Banátu. Naším cílem je česká vesnička Svatá Helena (Sfinta Helena), kam jsme pozvaní paní Annou na svatbu, která se bude konat tuto neděli. Z horských serpentýn sjíždíme k toku Dunaje. Na protějším srbském břehu vidíme siluetu hradu Golubac a zde již odbočujeme z hlavní silnice a stoupáme do kopce. Čekali jsme nezpevněnou cestu a kupodivu je tu již asfaltka. Dotace EU již dorazili i sem. Nová cesta ještě není dokončena, končí před vesnicí a tak dále pokračujeme pomalu po kamenité cestě. Přijíždíme do Svaté Heleny, míjíme první domky a stavíme na křižovatce. Nikde nikdo, celá vesnice již spí a tak voláme Aničce, že jsme konečně dorazili. Ta nás za chvilku vítá společně s paní Rothovou, u jejíž rodiny budeme bydlet. Paní Rothová nám ukazuje náš pokoj a dává instrukce, co kde najdeme. Prosí nás, ať šetříme vodou. Již několik týdnů nepršelo a mají tu velké sucho. Má pro nás přichystánu i večeři (plněné papriky), ale již nechceme obtěžovat a tak s díky odmítáme. V rychlosti se zabydlujeme v našem pokojíku, který je vlastně dětským pokojem (rodina dnes spí v kuchyni) a jdeme spát.
Celý článek
Okolo půl sedmé přijíždíme autobusem do rumunského města Sibiu. Díky havárii kamionu na české dálnici máme 3 hodiny zpoždění :-( To nebylo v plánu. Jsme na externím autobusovém nádraží a navíc nám zanedlouho jede poslední vlak. Rychle tedy zjišťujeme cestu k vlakovému nádraží - prý jsou to asi 3 km. To bychom mohli stihnout a tak odmítáme nabízené taxi. Svižnou chůzí se vydáváme podél trolejového vedení po městském okruhu. Cestou se ptáme místních lidiček, zda jdeme správně a jak je to ještě daleko. Bohužel je to dál, než jsme předpokládali. Čas neúprosně běží a nádraží je stále daleko. Poslení metry skoro běžíme (dáli se to tak říci s dvaceti kilogramy na zádech). Přibíháme přímo na první nástupiště. Vlak tu sice je, ale jede jiným směrem. Průvodčí nás posílá na třetí nástupiště. Běžíme tedy k podchodu, který je jak na potvoru na druhé straně nádraží (pan Murphy by se smál :-)) a dále na naše nástupiště. Vlak tu je a kupodivu je to ten náš. Uf!!! Nastupujeme a vlak se pomalu rozjíždí. Kontrolujeme čas - je pět minut po plánovaném odjezdu :-) To tedy bylo o fous :-) Vlak je plný, stojíme tedy v chodbičce. Zanedlouho přichází průvodčí. Lístky jsme si již nestihli koupit, ale to není problém. Stojí nás to 5 Lei - hezky bez dokladu - pěkně do kapsičky :-) Po 45ti minutách přestupujeme v Podu Olt a odtud je to již jen jedna zastávka. Je 20:15 a přijíždíme do Turnu Rosu ...
Celý článek
Je čtvrtek večer a přijíždím autobusem do Brna. Volám klukům kde jsou. Prý na mě již čekají v nádražní hospodě. Nádražka - no to nám to tedy pěkně začíná :-) Máme asi hodinu čas a tak si dáváme pivko. Probíráme naše plány a Ivoš vypráví zážitky z cyklosčotu do Dalešického pivovaru. Devátá hodina se rychle blíží a tak se zvedáme. Východ z hospody vede přímo na perón, kde je již přistaven náš vlak. Naloďujeme se do lůžkového vagónu a zabydlujeme se v přidělené kajutě. Průvodčí nám nabízí pivo, ale my vytahujeme vlastní zásoby - víno. Je to ze začátku příjemný chlapík. Postupem času ale jeho sympatie k nám ochabují. Cestou nás několikrát upozorňuje, že jsme příliš hluční a jsme slyšet na celý vagón. Dále se neustále couráme kolem jeho otevřené kajuty na WC, a tak nemůže spát. V Ostravě už sami uznáváme, že to dnes již stačilo a jdeme lehnout. V ten okamžik ovšem Miloš dostává hlad. Láduje do sebe celé balení plátkového sýra (ne že jsme mu nepomohli) a pak přichází opět žízeň. Nakonec jde ještě naposled na záchod. Když právě míjí kajutu průvodčího, vidí jak se průvodčí převaluje z boku na bok a z jeho úst slyší: "Bože!!!" :-) Míla ještě z okýnka studuje logistiku přepojování vagónů v Bohumíně a pak již definitivně jdeme spát a s námi i zbytek vagonu, včetně průvodčího.
Celý článek
Okolo páté hodiny ranní přijíždíme do Spišské Staré Vsi. Parkujeme na vhodném místě a jdeme na autobus. Ten nám jede v 5:45. Hned za první zatáčkou se nám otevírá pohled na dominantu Pienin - Trzy Korony. Míjíme polské a později i slovenské přístaviště pltí a projíždíme okolo Červeného kláštora ve stejnojmenné vesnici. Následuje výhled na Haligovské skály. Hned na začátku máme tedy možnost nahlédnout do míst, která máme v plánu navštívit ... tedy alespoň ti, co v autobuse neklimbají ;-) Zanedlouho jsme již ve Stráňanech. Řidič nám ochotně zastavuje až ve Stráňanském sedle (730 m). Již odtud jsou pěkné výhledy. V dálce na východě rozeznáváme Lubovnianský hrad, západní straně dominují Trzy Korony. Je tu docela zima - odhadujeme jen pár stupňů nad nulou. Navlékáme na sebe co můžeme a vyrážíme do kopce. Stoupání není prudké, cesta nám ubíhá rychle a po 40ti minutách jsme v Sedle pod Vysokými skalkami (970 m). Zde již máme výhled na polskou stranu. Zdržujeme se jen na pár fotek a pokračujeme pod nedaleké Vysoké skalky - Wysoka (1050 m). Od turistické trasy se tu odděluje vyšlapaná pěšina. Batohy zanecháváme na místě a škrábeme se nahoru. Po prudkém svahu následuje skalnatá část s asi trojkovým lezením a nahoře nás čeká překvapení - vyhlídka je ohraničena zábradlím a z druhé strany na vrchol vede kovové schodiště :-) ...
Celý článek
Durmitor
