10.-12.12. Prodloužený víkend strávený na Malé Fatře. Více informací zde
19.-20.11. - Zahájení zimní sezóny víkendovým lyžováním na ledovci v rakouském Kaprunu. Zimo vítej!
Dne 15.10.2005 se uskuteční závod Highlander. Více informací na www.highlander.cz
Vyjíždíme v pátek večer v 9:30 z Jihlavy. Ve Znojmě tankujeme plnou nádrž nafty a kupujeme rakouskou dálniční známku. Ve Vídni se ocitáme v téměř dvouhodinové zácpě. Dále směřujeme směr Graz, Klagenfurt a Villach. Placený tunel pod Karavankami objíždíme přes Wurzenpass. Na hraničním přechodu měníme peníze na Slovinské tolary a poté sjíždíme do Kranjske Gory. Odtud jsou již krásně vidět vrcholy hor Triglavského národního parku. Ve vesnici Dovje odbočujeme doprava a stoupáme k Aljaževu domu. Na parkovišti pak finálně balíme "baťůžky" a opouštíme našeho Cukříka.
Hned od prvních metrů stoupáme. Jdeme směrem na Strme police. Jedná se o dlouhé stoupání, baťůžky jsou hodně těžké, ale kompenzací je nám krásný pohled na Triglav, jeho severní stěnu a Begunjski vrch. Pod Dolkovou glavou zastavujeme na kratké občerstvení. Jak tak sedíme a pojídáme, ozývá se nad námi zvonění kovových zvonců. Netrvá dlouho a okolo nás prochází stádo oveček. Neprozřetelně jim házíme něco málo k jídlu a vzápětí si uvědomujeme, jakou jsme to udělali chybu. Během vteřiny jsme ovečkami obklopeni a nestačíme je odhánět, natož schovat naše zásoby. Naštěstí jsou to tvorové plaší a stačí pár rychlých výpadů a několik sprostých slov a již si zase drží odstup. Nespokojené bečení z doliny slyšíme ještě hodně dlouho. Fotím prvního kamzíka. Stoupáme po okraji nepříjemného suťoviště dále a potkáváme několik protijdoucích Slovinců. Prý je to po druhé straně snadnější a ještě skládají naší Petře kompliment. Přecházíme tedy na druhou stranu suťoviště, ale po chvíli ztrácíme turistickou značku z dohledu a trvá nám několik minut, než ji opět nacházíme. Jedná se o traverz směrem vpravo k Bivaku IV. Jedná se o plechovou, dobře vybavenou boudu ...
Celý článek
Vyrážíme v sobotu 24.7.2004. Po páté hodině odpolední mě zbytek výpravy nabírá v Kostelci a vyrážíme směr Rumunsko. Ve Svitavách děláme krátkou zastávku v obchoďáku, kde nakupujeme potraviny a rychle jedeme dál. V 6:00 přijíždíme do rumunské Turdy.
Najít blízkou Turdskou soutěsku není žádný problém. Za vesnicí Mihai Viteazu odbočujeme doprava a za vesnicí Cheia se již nalézá soutěska. Zastavujeme na blízkém pahorku a kocháme se soutěskou. Sluneční paprsky již dostatečně ozařují skalní stěny soutěsky, pod kterou se nalézá turistická chata a množství volně postavených stanů. Po dlouhé cestě na nás padá únava a tak uléháme do trávy a usíname. V 9:00 je již slunko docela vysoko, začíná nepříjemně pálit a tak burcuji ostatní k nějaké činnosti. Nasedáme do auta a sjíždíme do údolí. Tam už to docela žije. Stánky s občerstvením jsou již v plném provozu a lákají nás na prvního Ursuse. Ten bude ale až za odměnu, po zdoláni soutěsky. Nemilé překvapení pro nás je fakt, že je nutné zaplatit vstupné (10.000 Lei). Je to sice pakatel, ale znamená to jediné - jsme v turisticky frekventované lokalitě. To ostatně dokazuje množství turistů, kteří tu jsou s námi. Dalším zklamáním je pro mě první část samotné soutěsky. Říčka Raul Hastade, která tudy protéká je špinavá, občas přes ni vedou železobetonové mosty a díky vysokým stromům ani nic nevidíme. Soutěska se po chvilce začíná zužovat, porostu ubývá a konečně jsou vidět okolní skalní stěny. Mé počáteční zklamání střídá radost a spokojenost. Skalnatý chodník je občas mokrý, musíme tedy dávat pozor, abychom neuklouzli ...
Celý článek
Původně plánovaný termín odjezdu odkládáme kvůli počasí o týden později na úterý 16.9. na 23:00. Už chci jet pro Jindru, když od něj dostávám zprávu, že nestíhá a že za půl hodiny bude ready. Z půlhodiny je nakonec hodina, ale to nevadi - sám to znám. Takže vyjíždíme krátce po půlnoci směr Slovensko. U Velkého Meziřící poprvé stavíme - Jindra potřebuje čůrat. Po krátké přestávce pokračujeme dál a probíráme předchozí fotbalové utkání Ligy Mistrů, které jsme sledovali. V Brně Jindra dostavá hlad a chce vyndat svačinu z kufru. Snažím se dojet co nejdál, ale Jindra hlady už skoro nevidí a tak u Prostějova dáváme piknik na parkovišti u motorestu. Cestou si dále uvědomuji, že jsem si zapoměl vzít lžíci. V 7:00 přijíždíme do Ružomberoka. Chvilku hledáme vhodné místo k parkování a nacházíme relativně klidné místo poblíž fotbalového stadionu. Po nezbytném vyvážení batohů dáváme sbohem našemu autíčku - Matýskovi. Přeji mu, ať se o něj v tom Rusku dobře staraj :o).
Jdeme směrem do centra. Ptáme se jednoho kolemjdoucího na cestu a ochotně nám radí. Má částečně společnou cestu a nabízí nám doprovod. Cestou vyzvídá kam jdeme, jak budeme spát atd. Docela vyčerpávajícím způsobem nám vysvětluje cestu na Kalvárii a dále ven z města. Loučíme se. Hned za prvním rohem se jdeme zeptat do krámku s potravinami na lžíci. Samozřejmě nám je jasné, že ji mít nebudou, ale co kdyby ... . Paní prodavačce říkám: "Ja ju kůpim.". Je velice ochotná a říká, že nám jednu daruje. Jde tedy pro ni a cestou si uvědomuje, že by na nás přeci jen mohla vydělat ...
Celý článek
Vyrážíme v neděli v devět hodin večer. Na benzince ještě rychle kupujeme dálniční známku a potraviny v Jihlavském Tescu, které opouštíme přesně s uzavírací dobou. Jedeme klasickou cestou - dálnice na Brno, Olomouc atd.
Okolo 5:00 přijíždíme do Liptovského Mikuláše. Parkujeme na stejném místě jako loni - kousek od autobusového nádraží v bytové zástavbě. Ještě se ptáme na pekárnu. Nemáme totiž žádný chléb a bez něj si to nahoře v horách nedokážu představit. Netrvá nám dlouho a nacházíme ji. Kupujeme dva bochníky a vracíme se k nádraží. Balíme batohy, zdravím okolo procházející paní a dávám se s ní do řeči. Zajímá ji, kam jdeme a tak jí to ve stručnosti vysvětluju. Přeje nám hodně štěstí. Asi v 6:20 nám jede autobus do Žiaru. Nejprve je poloprázdný, ale po několika zastávkách je v něm docela tlačenice. Vystupujeme na konečné, hned u Tatraranské magistrály. Snídáme perník, který upekla Lukášova maminka a na mě padá spací krize. Nejraději bych se tady natáhnul do trávy a několik hodin chrupčil. Určitě by to bylo pěkný, ale pro to jsme sem nejeli. Ještě řešíme problém co s nesnědeným perníkem. Někdo ho musí vzít, ale už máme plný batohy a nikomu se nechce. Lukáš tvrdí, že ho prý nesu já. Stojí si za svým a to docela radikálně. Říká se, že moudřejší ustoupí. Nevím zda nejsem spíše ten hloupější, protože nakonec souhlasím. Připevňuji si igelitku k batohu nepříliš pevně - trochu bimbá, ale jinak to nejde. V 7:20 vyrážíme do hor. Chvilku jdeme po asfaltu, ale poté již přicházíme na lesní pěšinu a začínáme v serpentýnách stoupat do kopce. Nejdeme Žiarskou dolinou, ale stoupáme sousedním hřebenem na Baranec ...
Celý článek
Durmitor
