| zpráva: |
Přesvědčení, že tzv. umělá skluznice se (konečně!) nemusí mazat, vzniklo už v 50. a 60. letech 20. století a u
některých lidí přetrvává dodnes (pokud to hlásal prodavač, měl by jít prodávat mrkev).
Fakt je, pokud mě
paměť neklame, že staré skluznice (tzv. kofix se objevil 1955) byly sice méně dokonalé a "ušlechtilé", ale
zase nevyžadovaly takovou péči a fungovaly jako nemazané líp než současné vyšlechtěné vysokomolekulární s
grafitem. Možná je to ale taky tím, že na černé skluznici jsou důsledky nemazání vidět víc než na starých
barevných a transparentních.
@ Rocko: moc pěkný příspěvek! Srovnání s impregnací dřeva leštěnkami
mi přijde hezky trefné.
A formulace "takovej hezkej rituál, kde se sblížíš se svýma miláčkama" je tak
pěkná, že bych si ji někdy rád vypůjčil :-))).
@ psmax + UG (Skibo):
zajímavá zkušnost s tím,
když se UG použije na kvalitní lyži, která sama o sobě dobře drží: když se taková krátká dobře prohnutá lyže
dobře zakousne, musí držet jako zadrápnutá kočka.
Jinak ale metody umělého zvyšování drživosti považuju v
určitých situacích za problematické. Ať už Tooltonic Ice-Catcher nebo podobné pokusy (Krallenschliff)
vytvarovat hranu dodatečnou drážkou tak, aby se extrémně kousala. Při naprosto precizní jízdě po hladké trati,
kde si volím liniii i timing, to může být zajímavé, ale jakmile potřebuju korigovat, drift, brakáž, smyk
apod., nastává problém.
Fakt ale je, že na těch lyžích, kde jsem SE měl (Sporten AHV tuším 170 cm),
ničemu takovému nebránila a vlastnhě ani nebyla moc cítit.
(Pomíjím skutečnost, že zubatá hrana bude
zcela určitě pomalejší než hladká vyleštěná. Tehdy jsem tyhle zkušenosti a úvahy ve SNOW vypsal.) |
|
