| zpráva: |
Správně by na tyhle otázky měl odpovědět někdo z Weltcupu. Protože sem ale obvykle nikdo takový nepřispívá,
zkusím to já.
1. pista: když zůstanu u top-lyžování (Svěťák), tak až na výjimky (úvodní Sölden na
ledovci, velká obleva s deštěm) se jezdí na zasněžovaných a speciálně preparovaných pistách. Jsou sice
„betonové“, ale není to modrý led, protože se používá Steinbachova metoda, kdy se pomocí tzv. Sprühbalken
(český termín neznám) tryskami vpravuje voda do určité hloubky sněhu, který pak promrzá odspodu. Výsledkem je
za ideálních podmínek povrch sice enormně tvrdý, ale bez zrcadlově ledového povrchu.
To je ovšem ideál
pro pár prvních závodníků. Průjezdy tratí se vytvářejí seky a schody a sníh se umydlí, takže zakousnout hranu
není až tak snadné.
2. lyže: tématika závodní x komerční je letitý celosvětový evergreen, zčásti odkazuju
na SNOW „Jaké jsou závodní lyže“. Poctivá „racestock“ lyže, až na výjimky sendvičovka, je oproti komerčním
lyžím drživější, ovšem za předpokladu správné jezdcovy techniky a dostatečné rychlosti. Velkou roli hraje i
tuning s malým odkloněním (dokonce až 0°) a velkým podbroušením (třeba 86°) a špičkově vyleštěnými hranami.
3. jezdec: musí to umět, detaily nerozebírám.
Doporučuju počkat si na prosinec a vyzkoušet si ve
Špindlu trať hned poté, co ji po Svěťáku (snad to letos vyjde) otevřou. Pravda ale je, že pro baby se nedělá
takový beton jako pro chlapy.
Možná jsem něco zapomněl, ale je to jen narychlo. |
|
