|
|
| předmět: Re: Re: Jakou delku a typ |
22:45:54 |
|
| zpráva: |
Dane,
musím se trochu ohradit proti tvému strašení „ohromnými“ radiusy některých lyží. Kdybych si jako neznalec přečetl tvoje sugestivní přirovnání jetého oblouku k parametrům plaveckého bazénu, bál bych se na lyži s R víc než 13 metrů i jen podívat. Jenže ono je to trochu jinak.
Spor zcela jistě nepovedeme o to, že krátké a hodně vykrojené lyže jsou carvingovým požehnáním. Pro nácvik jízdy po hraně nebo pro takový způsob jízdy, který právě ty a spol. preferujete, je to samozřejmě to nejlepší.
Jenže ani jezdec na lyžích s menším krojením není odsouzen k jízdě oblouky odpovídajícími kruhu o průměru 40 i více metrů. Dobře přece víme, že radius oblouku je vždycky menší než radius lyží, protože lyže je za jízdy prohnutá a v oblouku i naklopená na hranu. Výsledkem je radius oblouku zkrácený v závislosti na prohnutí lyže (Ro = Rl/tan j) a na úhlu zahranění (dost složitý vzorec, který bych ani neuměl na počítači přepsat). Při j = 60 stupňů je tak reálné zkrácení Rl Ţ Ro 26 Ţ 14,5 m, 22 Ţ 13 m, 18 Ţ 10 m, 14 Ţ 8 metrů (citováno z materiálů Trainerakademie 2000, OESV 2001).
Kromě toho je přece jasné, že lyžař obloukem nemusí absolvovat celou půlku pomyslné kružnice (i když samozřejmě může, s vyjížděním až do vrstevnice), nýbrž že oblouky běžně zkracuje (té pomyslné půlkružnice jede jen kousek) a rychle navazuje jeden na druhý. Jinak by se slalomář nevešel do vlásenky nebo hustších branek a obřáky by musely mít brány od lesa k lesu.
Samozřejmě je lehčí krájet na lyži s malým radiusem, ale když to jezdec umí, jde to úžasně i s větším, aniž by si to nárokovalo nepřiměřený prostor.... |
|
|
|
|
|
